Monday 21 October 2013

Moreton Island & a šnorchlování k vrakům

Jako jeden z posledních výletů po Austrálii jsme si vybrali 3. největší písečný ostrov na světe: Moreton Island. Na délku má asi 36km a na šířku v  nej. bodě asi 10km. Krom pláží jsou zde ještě uměle potopené vraky lodí na dvou místech, a to proto, aby se zde tůristi mohli potápět nebo šnorchlovat a něco u toho viděli. Na tý kupě šrotu se totiž relativně rychle usadí život a díky tomu zde plave spousta rybiček.

 

První foto ještě z lodi nepotopené lodí potopených. A dole přívoz ze 40km vzdáleného Brisbane. Naloží až 600 pasažérů a 52 džípů. Na ostrově není ani kousek asfaltu, všude se jezdí po písku.


Lenička zapózovala s řízečkem, který jsme od našich hostitelů dostali na cestu. Češi, no :).


Vraky z pevniny. Ačkoli to tak nevypadá, tak těch asi 100m k nim doplavat byl celkem výkon, protože moře teklo jako řeka. Byl to docela mazec, ale stejně jsme se tam podívali.


Po koupačce a potápění jsme se vydali na přechod ostrova na východní stranu. Pár ptáků jsme vyrušili pod platformou pro luxusnější pouze hotelový přívoz pro pěší.


Takhle vypadalo 10km cesty. Zbytek byl po "písečné silnici" - tedy po kotníky v sypkém písku.
 

A po úmorné cestě 2. konec ostrova.

Tohle jsme chytli akorát po příchodu na místo - východ měsíce. Zrovna byl úplněk, vyšlo to ideálně.


Takhle my si tady spíme...


A kemp po ránu, někteří vstali na východ slunce, jiní to prodřímli...


A o 10 hodin po měsíci vylezlo slunko :)


Po pořádné koupačce sami na pláži jsme vytrpěli stejně dlouhou cestu zpět. Tady si Léňa pokecala s hvězdicí.


A pak jsme dali 2. potápěcí kolo u vraků. Tentokrát moře neteklo, bylo to jako v jezírku. Nádhera. Akorát po prvním pousmátí se nad tím, že si místní berou neoprén na šnorchlování, jsme po 20 minutách ve vodě úplně modří pochopili proč. No na blbnutí ve vlnách je teplá dost, na ležení na hladině už ne tolik.


A pak hurá domů, kde dělali bordel possumové, protože Pája nevyhodila kompost do sudu - byl totiž zaroslý pavouky :).


Výlet do Byron Bay


Padl návrh na společný výlet na kemping s Lukášem a se Zdendou. Po dlouhých debatách u večerního piva zvítězil jih. Vydali jsme se tedy k Byron Bay Zdendovo červeným Šemíkem. Po asi 2 hodinách v autě, kde bylo totální vedro, jsme dorazili do Spring Brook NP k místu zvanému Natural Bridge. V noci by v jeskyni měli být vidět svítící červi, takhle přes den "jen" pěkný vodopád, ke kterému vedla cestička skrz rainforest:



 Potom jsme se vydali přes tuhle kalderu po bývalé sopce do Hippie městečka Nimbin,


opuštěné to vesnice v horách, kde se v 60. letech usídlili děti květin a od té doby tu žijí. Všecko je pomalované a popsané hesly typu don't drink and drive, smoke and fly atd :).


Tady jsme se pak po cestě chtěli vykoupat, ale bylo celkem nehezky a málo vody, tak jsme pokračovali dále k oceánu.


Tohle byla pláž na Broken Head. Ktrom nás tam bylo pár dědečků co se šli navečír koupnout na Adama, jinak nikdo. Pak jsme jeli ještě kousek off-road dál, a tam začala 7-miles Beach, kde jsme nakonec zakempili. A tam už jsme neviděli nikoho, jen auta podobných dobrodruhů, co si našli místečko někde poblíž.



Jeďte opatrně, pozor na ježury...


Tohe už je pláž při výstupu k majáku v Byron Bay, tam co končí je za skálou ta s dědečkama, a pak za další skálou ta, kde jsme spali.


Nejvýchodnější bod pevninské Austrálie:


A okolí...


Tohle je úplný konec horní fotky, najdete na ní tenhle "bazének"? Mimochodem, Róma vypadá, že se mu stýská po japonsku :).


Když byste se podívali blíž...


...tak uvidíte delfíny:



 A nakonec u majáku Fingal Head kousek zchlazené čedičové lávy a poslední koupačka dne...


Pak už jen hambáč v Gold Coast a večer jsme byli doma jak na koni, teda v Šemíkovi.

Saturday 12 October 2013

Náš velký výlet - day 4 - na východ slunce na Mt.Warning!

Ráno jsme vstali... :) teda v noci. Čekal na nás výstup na Mt. Warning, asi 600 metrů, 9 km tam a zpět.
Tak jsme nasadili čelovky a vyrazili. Hnedle za námi vyrazili 3 mladí ragbisté (žikala Romča :) a začal závod na čest. Docela jsme to valili, ale drželi se dlouho. Nakonec jsme je asi v půlce výstupu ztratili :) tenhle soutěžní duch, to je fakt děs.
Co bych vám tak řekla o cestě - byla tma jak v pytli,takže jsme rázovali rázovali nahoru a docela to utíkalo. Asi po hodině víceméně stejné cesty jsme dorazili k řetězům a za dalších 20 minut jsme se doškrábali na plošinu, kde byli další 4 spoluvystupovatelé. Závěrečný pruťk byl fakt docela pruťák a řetězy i kameny mokrý a studený.
Dorazili jsme na vrchol a východ přestával být tak černý a pozvolna se začalo rozsvěcovat, ale nad mořem byla velká hranice z mraků (prý tam bývá často). No, nahoře byla docela kláda :) Byly tam celkem 4 vyhlídky na cvšechny strany, tak jsme si čekání na slunce krátili přebíháním sem a tam. Nejhorší to bylo na jihu - jižní vítr je krutý...oooo
No a pak začalo prosvěcovat skrz mraky a za další půlhodinu nás ozářily první paprsky slunce dopadající na Austrálii.






 Mlha se válela na řece...




















 Budiž světlo!











 Až na zpáteční cestě jsme si mohli prohlédnout, kudy že jsme to teda přišli :)

Vrchol Mt.Warning z místa, kde začínaly řetězy





Vyhlídka z poloviny sestupu










A pak jsme jeli dom :) Tak zase příště!