Zima v Queenstownu....jaro v Queenstownu

Od cesty na Gillespie Pass uplynulo hrrrm dní (měsíců...)a tak vám chceme napsat jak se nám poté žilo když jsme se dostali do Queenstownu.

Queenstown sám o sobě je takové malebné městečko u jezera v horách. Vypadá to tu úžasně. Po příjezdu a všech pohovorech na džob přes zimu jsme našli ubytování u mladého anglického páru kousek od města ve změti baráku s názvem Arthur's Point. Z okna jsme měli výhled na jedno z místních lyžařských středisek Coronet Peak.

Já jsem sice žádal o práci v tomto středisku, nakonec mi ale nabídli práci v druhém - The Remarkables, které bylo sice relativně daleko, nakonec se ale ukázalo že to bylo opravdu štěstí. Krátce po nastěhování napadl sníh. Vypadalo to tu nádherně zimě. Nejdřív jsem si myslel že by to tak mohlo vypadat celou zimu, bohužel se to již ale neopakovalo. Nový Zéland je k rovníku blíž než Čechy a tudíž je tu o něco tepleji. Sníh se pod 1500m.n.m. v podstatě neudrží.

Já jsem tedy nastoupil na pozici "chainfitter" - "nasazovač řetězů". Pro ty co neví přesně co to je, tak je to nasazování řetězů. Na auta. Většina turistů je tady z Austrálie a ti nikdy sníh ani řetězy neviděli. The Remarkables začínají v 1600 metrech a vleky jsou pod Double Cone (2319) do výšky až 1956 metrů. Queenstown u jezera má 330 metrů, takže si lze představit, jaký to musí být stoupák dostat se z města až na kopec. Je to o kousek větší rozdíl než z Trutnova na Sněžku. Cesta má od odbočky z hlavní 13,5 km serpentin, z čehož 9,5 km je po štěrkové cestě. Rozhodně se nechcete podívat přes krajnici, je to docela sešup dolů. No a já jsem byl tam kde začínal sníh a nasazoval řetězy na auta turistů. Dostali jsme k tomu super služebáka. Práce to není tak hrozná, nasadit řetěz je otázka pár sekund a ruce si po pár dnech na zimu a "opotřebovávání" taky zvyknou. Perfektní na této práci je, že dostáváte dýška. A ty nebyly zrovna malý :-). Když bylo moc dlouho hezky, tak jsem pracoval jako vlekař a taky měl spoustu času na ježdění. Takže relativně ideální kombinace. 

Tady fotka z akce - práce.

 

Nejsou tu žádné stromy, o to více však kamení a skal. Když je dost sněhu, tak je to pecka. Sjezdovky nejsou nic extra v porovnání s českými, ale když se dá jezdit mimo ně, tak je to paráda. Jezdit se tu smí všude, jde jen o vaši odvahu a doporučuje se mít znalosti a výbavu do lavinového terénu. Žádný KRNAPák vás tu ale nahánět mimo sjezdovku nebude. A ty výhledy! Párkrát jsem nahoru vyvezl i Lenču. A ty výhledy, ty vám učarují!

Romča v akci :)

 Lenča v póze :)

 Takhle vypadal každej den...

Tak to byla zima Romči. Já jsem taky mohla obdivovat krásu hor a jezera a vůbec všeho, ale z prostředí obchodu, kde jsem dostala práci. Původně jsem taky žádala o práci pro NZSki, kterou jsem nakonec dostala, ale šli jsme takhle do jednoho obchodu s NZ produkty a suvenýry a vybírali pár dárečků. Všimla jsem si, že mají všude hodně japonských nápisů a když se s námi jedna holčina, co tam pracovala, dala do řeči, tak jsem se jí jen tak mimochodem zeptala, proč tam mají tolik japonských nápisů a jestli k nim jezdí hodně turistů z Japanu. Řekla mi, že jo a jak to vím, tak jsem jí řekla, co jsem studovala a za pár okamžiků tam byla manažerka Alex a jestli jsme v Queenstownu na zimu a jestli nehledám práci :) Když ten příběh zkrátím, proběhl pohovor a "role-play" :) a od pondělka jsem neplánovaně nastoupila do obchodu Aotea.

V obchodu jsem prošla rozsáhlým "tréninkem", protože u téhle společnosti je nutné vědět vše o produktech a taky se aktivně věnovat zákazníkům, takže to pro mě byla zase nová zkušenost. V obchodě prodáváme samý krásný věci jako merino a svetry z merina a possuma, přírodní nz kosmetiku, med a spoustu dalších věcí, takže je to občas docela pokušení :) Jinak moje dny probíhaly v zimě tak nějak stejně a trochu jsme se s Rómou usadili a z cestovacího módu přešli na usazený.

Ale když jsme měli volno, jali jsme se objevovat okolí a jezdili jsme na kratší výlety, zrelaxovali se na výročí v horkých lázních nebo jsme vyrazili na horu Ben Lomond, která leze do nebe nad Queenstownem a je z ní super výhled :)

Tak nám zima pomalu plynula a konec víz se pomalu blížil - konec října. Poté jsme chtěli zažádat o prodloužení na turistu o 3 měsíce a uskutečnit náš velký chodící sen. Pro ty, kteří nejsou obeznámení s tím, co to je, je to půlka trasy Te Araroa. Trasa Te Araroa vede nepřerušeně přes oba ostrovy Nového Zélandu, od severu severního ostrova Cape Reinga na jih jižního ostrova Bluff. A jde se pěšky. S malými specialiami jako pádlování po řece Whanganui na severním ostrově nebo jízda lodí přes jezero Wakatipu (Queenstown). Ještě než jsme vyrazili na NZ jsem o této trase četla a řekli jsme, že bychom si rádi dali její půlku - jižní ostrov - cca 1300 km pěšky.

Tak jsme chtěli pracovat ještě chvíli a pak vyrazit, když přišla nabídka, že by mě Aotea zasponzorovala na další rok (léto) práce a zaručili by se mi za vízum. Tak jsme promýšleli, promýšleli a když jsme v práci řekla, že máme tyto plány a potřebujeme vyrazit nejpozději v pozdním létě, i tak mi sponzorství nabídli. Dál už to bylo jen na našem rozhodnutí, tak jsme do toho šli. 

Vízum trvalo asi měsíc, následně zažádal i Róma o vízum na základě partnerství a pobyt na NZ se najednou rázem o rok  mohl prodloužit. Během schvalování ná došlo, že se nám vlastně ještě pryč nechce, nehledě na náš velký plán, a že se ještě každé ráno chceme kochat pohledem na "Remarks" - přestěhovali jsme se totiž z vesničky Arthur's Point do Queenstownu, kde bydlíme dodnes se čtyřma super frantíkama :)

Pak jsme ještě vyměnili "Larďáka" za "Býďu" a s tím jsme začali drandit po okolí :)

A teď, pár fotek :)

Z výletu do Glenorchy, kam rádi jezdíme na ryby a na "čumendu" :)

 

Takhle to vypadalo asi 3x v zimě

 Když jsem měla volno a Roma ne, vylezla jsem si na kopec za barákem a zamávala jsem mu do práce (The Remarkables) :)

A pak jsme si spolu vylezli na zmiňovaný Ben Lomond nad Queenstownem. Následujících pár fotek je z výšlapu a výhledu na druhou stranu. 

Posíláme pozdrav Péťovi :)

 Štěstí v Queenstownu :)

 Proč milujeme Otago? Proto.

Výlet do Mt. Aspiring NP (to není Mt.Aspiring)

A tady první cesta s Býďou - Do slavného Skippers kaňonu

Býďa je fešák :)

 A přišlo jaro! A pak zas zima! =)

Vrbičky obrazily :) v Cromwellu

 Diamond Lake - zpět v Glenorchy

Den před schváleném víz jsme si vyšli na horu Mt. Alaska v Glenorchy

 Bez pana Vlka by to nešlo!!!

 Né, ještě se nám nechce pryč :)

A ve volnu, jak jsem už psala, chytáme (Romča) ryby :)

A příště napíšeme o naší krátké dovolence a výletu do hor a Romčových super narozeninách ;) a tak dál :)

Gillespie Pass (a žlutý podzim :)

Když jsme po cestě z letiště v Queenstownu dofňukávali, že jsme opět sami, přemýšleli jsme, co dál. Moje rýmička mi nějak úplně ucpala obvody a navíc pan auto potřeboval nějakou péči, tak jsme se rozhodli, že zkusíme zakempit v Cromwellu, kde by to mohlo být levnější a dát mě a pana auta do pořádku. Naše Lardo (to není překlep) potřebovalo novou wof-ku a taky opravit jakousi prasklou tyč (pro detaily se obraťte na pana Paseku :), tak jsme se ubytovali (!) v jednom příjemném backpackeru a pokojíku jen pro nás, abych náhodou nikoho nepoprskala a následující tři dny se o mě můj mužíček obětavě staral, vařil mi špagety s kečupem a sýrem <3 a v mezičase ještě zvládl obstarat auto.
Po třech dnech jsem už rýmovala podstatně míň, ale aby se nám rýmička něprodražila ještě o něco víc než ty dvě stovky, rozhodli jsme se svorně vyrazit do/na.........někam! Abyste rozuměli : v té době jsme už oba měli požádáno a práci pro NZski na Coronet Peaku a čekali jsme, jestli nás vyberou na pohovory, takže jsme si potřebovali nějakou zábavnou formou zkrátit dlouhou chvíli. Rozhodli jsme se tedy skočit na net a pak vyrazit směr Young Valley nad Makarorou, kde se nachází trek údolím řeky Young přes Gillespie Pass, dál údolím Siberia Valley dokola zpět k řece Makarora, která se pak musí přebrodit. Ale popořádku.
Ještě ten den jsme zjistili, že Róma byl vybrán k pohovoru na Coronet Peak, ale já nikoliv, abychom další den zjistili, že jsme byla vybrána k pohovoru na práci v druhém středisku The Remarkables :) Takže, karty byly rozdány a my měli týden času, takže hurá nahoru!
Po cestě jsme se fakt mohli pokochat tím, co dokáže žlutá na stromech listů s modrou hladinou všelijakých jezer. Menší předehra se konala už týden předtím u jezera Pukaki a Ohau, kde ale Roma nasadil "nezastavujem, máme zpoždění", tak jsem se nemohla připojit k davu čínských fotografů s objektivy až za roh :)
Ale i tak - jezero Dunstan na cestě z Cromwellu do Wanaky se rozhodně zahanbit taky nedalo :)

Cromwell

 Cesta z Cromwellu do Wanaky

A tahle fata morgáno-idní záležitost - chvíli jsme fakt nevěděli, co to je :)

Když jsme dorazili do Wanaky, vlezli jsme do DOC a začali se vyptávat na Young Valley. Paní nám bohužel řekla, že řeka Makarora je hodně rozvodněná, takže se nedá přebrodit. Spolu s tím, že mi ještě docela teklo z nosu jsme se tedy rozhodli, že nepůjdeme okruh, ale dojdeme jen na Young Hut a druhý den si vylezeme do Gillespie Passu a rozhlídneme se a další den půjdeme zpět.
Nakoupili jsme tedy salám a vyrazili jsme na tůru :)
Ráno na pohodičku "vždyť přece není kam spěchat" jsme vyjeli z našeho oblíbeného DOC kempu Boundary Creek na břehu jezera Wanaka směr Blue Pools - modrých lagun na řece Makarora, kde už jsme předtím byli se Zuzkou a Petrem. Normálně se tento trek chodí odjinud, ale kvůli doporučení paní z DOC jsme zaparkovali u Blue Pools, nahodili batožiny a směle vyrazili. První zastávka byla asi po 20ti metrech u cedule, abychom zjistili, že první den bude asi trochu delší, než jsme předpokládali :))) Cedule hlásala 8-9 hodin a bylo už po poledni. Stmívá se tak o půl šesté. Mno, ale tak co, čelovky máme, jsme si říkali :) Směle jsme tedy vyrazili a pořádně kopli do vrtule a po dlouhé době opět nasadili naše závodní tempo. Prohlídli jsme se opět "modré bazénky" a díky tomu, že už byl podzim, viděli jsme v nich docela dost krásných velkých pstruhů. Musím podotknout, že Róma je lenoch a ještě pořád si nekoupil povolenku a zatím jsme nic nechytli. Asi to vezmu do svých rukou! Vypadali fakt nádherně.
Díky tomu, že jsme začínali od Blue Pools, prodloužili jsme si cestu asi o 7-8 km, které vedly nejdřív lesem a pak podél řeky Makarora po pastvinách až k poslednímu úseku, který nás zavedl strmě rovně nahoru, protože jsme museli použít cestičku, která se používá, když je stav řeky vysoký. Je to fakt hodně prudký kousek, jsou tam místy i řetězy, ale nebylo to tak dlouhý a navíc nás po cestě pořád provázeli "fantejlíčkové ptáčkové", jak vznešeně říkám ptáčkům fantail, kteří jsou super společníci na cestách. Jsou opravdu krotcí a lítají kolem člověka úplně natěsno aby sezobali hmyz, který člověk vyplaší svým pohybem. V tomhle případě hejna sandflies, což nás nutí milovat fantejlíčky ptáčky ještě víc <3 :)
Tenhle prudčí úsek ale končí relativně brzo stejně prudkým sestupem a příchodem na faktický "začátek" treku, v místech, kde se řeka Makarora má brodit, na soutoku s řekou Young, a pak zahýbá doprava do údolí řeky Young. Makaroru jsme zkoukli a vypadala fakt hluboce, ale jak jsme šli dál podél řeky Young, naznali jsme, že by se dala přejít ta a pak dojít kousek zpět. Ale už jsme měli nabaleno na 3 dny, tak jsme se rozhodli držet plánu.
Tady přikládám topomapu toho, co jsme šli :)

Rázovali jsme dál, slunce bylo níž a níž, ale zatím svítilo :) Les byl hustý a hustě pomechovaný, připomínal nám trochu Kepler. Celou dobu jsme šli podél řeky Young a vzhlíželi vzhůru k horám, které nás obklopovaly. Přešli jsme Ram Flat, rozlehlé řečiště a pokračovali dál proti proudu řeky a kilometry k mostu Young Forks ubíhaly docela pomalu. Zpětně musím říct, že je fajn, že jsme neměli s sebou tuhle podrobnou mapu, protože by nám to na duchu asi nepřidalo :)

První most

Údolí řeky Makarora

Ram Flat

V lese, teda v mechu :) cesta takhle nevypadá všude ;)

Pak jsme tedy konečně dorazili k mostu Young Forks a tam nás čekala cedule 3 h a po přejití kratší rovinky začalo velmi intenzivní stoupání náhradní cestou (původní byla sundaná sesuvem). A šlapali jsme vzhůru o stošest. Moje rýmička mi v téhle fázi dala najevo, že to ještě se mnou nemá vyřešený, tak jsem byla za vrchního frkálistu :) Ale řeka byla divoká, takže to nebylo ani slyšet :) No, a pak se nám začalo stmívat! A pak se setmělo. :) Tak jsme nasadili čelovky a šupajdili (čti "plahočili") se dál. Musím říct, že to bylo docela dlouhý pochod a když jsme po další hodině a půl šlapání za tmy přes kořeny a cestě pořádně rozbahněné nedávnými dešti dorazili, byli jsme hodně rádi. Chata Young Hut na nás vykoukla znenadání a o to větší byla naše radost. Když jsme to pak měřili na mapě, ukázalo se, že původní "rozpočet" jsme si trochu protáhli, pochod nás vyšel asi na 25 km. Na chatě jsme ještě zápasili s mokrým dřevem, ale nakonec se podařilo oheň rozdělat a naládovali jsme uhlí a úplně grogy šli spát. Měli jsme celou velkou chatu sami pro sebe. Na dobrou noc nám zavřískal kiwík a my jsme byli tuhý ve vteřině :)
Další den ráno nás potěšilo krásný nebe a taky celé okolí chaty omrzlé velkou vrstvou jinovatky. Mně bohužel rýmička neopustila, ale i tak jsme se rozhodli, že si do Gillespie Passu vylezeme. Bylo fakt luxusní počasí a přišlo nám neuvěřitelný, že budeme mít pravděpodobně celé údolí jen pro sebe. Tak jsme vyrazili a po asi 40ti minutách od chaty jsme se dostali nad čáru lesa a mohli jsme se začít vychutnávat pohledy na údolí a prameniště řeky Young - Young Basin. A taky jsme poprvé spatřili, kam, že se to v následujících chvílích budeme škrábat :) Tam vlevo to menší zasněžený :)
Uprostřed je Mt. Awful. Nomen est omen? :)

Young Basin jsme prošli docela rychle. Tentokrát Roma ani nechtěl zastavovat na koupačku :) Po chvíli jsme stáli pod začátkem kopce, tak jsme se do toho dali a začali šplhat vzhůru. Výstup to byl solidní, ale nahoru jsme se po jedné "fata morgáně" s vrcholem dostali a pohled byl vskutku ohromující. Viděli jsme do Siberia Valley i na druhou stranu, sněhu bylo docela dost, ale dalo se to projít v pohodě. Sami jsme nahoře v poslední době nebyli, bylo tam hodně jeleních stop, tak jsme naznali, že asi i jeleni se chtějí rozhlídnout :) Tak jsme si vylezli na "No name Peak" (1629 m) a pořádně se pokoukali.

Mt.Awful a Gillespie Pass

Moje noha a Siberia Valley

Pohled z "No Name Peaku" do Young Valley a v dálce McKerrow Range

Siberia Valley
 

Hory nad Young Basin

Oujé :)

Young Basin
 

No a pak jsme to seběhli dolů :)

Když jsme slezli zpět do Young Basin, nebe hrálo hru s vírama. Bylo to fakt zajímavý a hrozně rychle se ty víry točily a dělaly docela hustý obrazce a mraky se u toho hrozně rychle rozpouštěly. Chtělo by to nějakýho meteorologa, který by to odborně popsal :)

Pak jsme dorazili zpět na chatu, opět sami a druhý den jsme brzo :) vyrazili, abychom to pěkně v klidu přešli. I tak to ale bylo pěkně dlouhý :) Cestou jsme potkali nafouklou krávu, co ležela v potoce, spoustu ptáčků (tomtit, fantail, miniaturní rock wren) a když jsme konečně došli k autu, bylo tam připravený odvézt nás vstříc dalším dobrodružstvím :)