Co se děje....venku NE-leje... :)

Naši milí sledovači pravidelní i občasní, tak cože jsme to dělali poslední měsíc a kousek? No, vyprovodili jsme Šupiky na letiště a hrozně jsme smutnili. Nevěděli jsme, do čeho píchneme a co se bude dít dál, tak jsme směle vyrazili na poloostrov Banks hned pod Christchurch, abychom se trochu odsmutnili. Cestou jsme narazili na pláž s neftirovými oblázky. No krása, fakt jich tam bylo docela dost (samozřejmě ne vybroušené tmavozelené skvosty :) ale taky jsme si řekli "safra, to jsme se o tom mohli dočíst dřív, aby si Petr nějaký našel :) Takhle je budeme muset poslat tichou poštou asi.

Tak poloostrov Banks jsme v pohodě projeli až do Akaroy, tam se otočili a jeli vyhlídkovou zase zpět někam dál, kam, kdoví.

Další dny jsme se dostali do Kaikoury, kde jsme se prošli po pobřeží, očuchali pár tuleňů, co se tam vyvalovali, zašli na super trh, kde jsme si dali super placičku z white bait a super seafood chowder (hustá polévka z plodů moře a ryb) a zajeli jsme na levandulovou farmu. A stále nebylo do čeho píchnouti, nicméně se nám už podařila sehnat práce, která byla na jablečné farmě (jak jinak) kousek od Motueky. Ale bylo hafo času, tak jsme začali shánět wwoofing (dobrovolničení na bio-a jiných farmách). Tak jsme se pomalu sunuli do Nelsonu, že snad "na týden, než začnou jablka" něco seženeme :)

Mno, přes Hanmer Springs a Sylvia Flat (nejvíc sanflies EVER!!!) jsme se dostali do Nelsonu a zaparkovali na noc v centru města (freedom camping).

No a pak jsme začali shánět nějakou farmu, kde by nás ne chvíli chtěli (pro neznalé, je to cca 4-5 hodin práce denně za stravu a ubytování s tím, že má ještě proběhnout nějaká kulturní výměna :) ...no, první den nic... opět spánek na parkingu...druhý den nic...opět spánek na parkingu a toulání se Nelsonem...no a třetí den jsme si řekli, že na to dlabeme. Tak mě ještě napadlo, že bych mohla dát náš inzerát ve stylu "Chcete mě" na hotlist a u toho jsem si přečetla pár inzerátů. Na ně jsem odpověděla, ale většina mi odpověděla, že "sorry, nikoho teď nepotřebujeme, peace on Earth" :) Tak jsme se rozhodli to zabalit a jet cestovat. Ještě mě napadlo napsat na jeden, tak jsem učinila, odeslala a za 10 minut mi Roma, který měl mobil u sebe na druhé straně knihovny donesl telefon a že paní prý "dá svoji wife, protože ta ví trochu víc o tom, co a jak" :) No a byla to farma a že nám chtějí moc a ať přijedeme navečer. No juchů!

Tak jsme se plni radosti ještě poflakovali a pak vyrazili na farmu do divočiny...našli jsme ji celkem v pohodě, uvítala nás děsně usměvavá Judith a my koukali...spousta dobytka samozřejmě, pak spousta pejsků, jedno malý štěně Ted, který jsem překřtila na mimino. A dalších 7 psů, koníci, velká zahrada se zeleninou, velký dům a hromada hektarů s dobytkem (býci, ovce) a taky jeleny. Seznámili jsme se s panem domu, Kimem a jejich posledním dítětem doma, Charliem.

Další dny se dají jen velmi těžko popsat, ale jinak dobře shrnout : Pro nás dva ráj na zemi! Super lidi, moc nás toho učili, práce na zahradě i v domě (já jsem třeba jeden den prostě jen pekla...), spousta zvířat, ježdění do kurníků, drandění po polích v off-roadu (samozřejmě za účelem práce :))) Večer super večeře z vlastní zahrady a často i vlastního masa... slepice, vejce, býci, koníci, pejsové a jedna obrovská kočka! Čas utíkal zběsile, Roman jezdil na traktoru a štípal dříví a pomalu se nás začali ptát, co budeme dělat dál, tak jsme jim říkali o jablečných plánech, ale pravdou bylo, že se nám moc nechtělo opustit tohle krásný místo.

Čas se ale nachýlil a my s nadějí, že se budeme snad moct vrátit, jsme odjeli na jablečnou farmu. Na farmě to ale nebylo ready na sbírání, takže jsme měli jen "instruktáž" s tím že se začne sbírat za dva dny. Tak jsme ještě zavolali na farmu k J&K a mohli se vrátit, než začne sběr. Z jablečné farmy jsme odjížděli trochu "zdrchaní"...takový "buňky" na bydlení, všude bordel, šeredná kuchyň a všude tak nějak špína a prost celkově ne-úplně-příjemný prostředí, kde bychom chtěli trávit čas...Nicméně, za dva dny jsme vyjeli vstříc jablečnému osudu a teď vám povíme, jak jsme sbírali jablka...

Sbírali jsme sbírali

moc jsme se snažili

 

večer jsme se jenom plazili

(a někteří z ostatních kalili a hulili)

ale nasbírali jsme tužku

 

Ale jsme šunky (tady už jsme věděli, že tam nezůstaneme)

Nasbírali jsme toho teda docela dost :)

Výhled byl teda luxusní 

Občas i nasněžilo :)

Ale pak už jsme toho měli plný brejle

Tak jsme se na to vyflákli

A próč? 

Mezitím jsme navštívili pár míst, třeba Pupu springs nebo Little Kaiteriteri

 Pupu prameny

 Little Takaka

 A pak! A pak! A pak!

A pak jsme odjeli zpět k Judith a Kimovi, protože nabídli Romovi opravdovou práci a mě práci na jídlo a "náš baráček" v divočině pro oba, tak jsme vyfičeli, až se nám za autem prášilo. Juchů!

Takže se nám náš pobyt u Judith a Kima prodlužuje a my jsme celí šťastní. Vzletně jsem to nazvala, že tohle byla "the best thing that ever happened to us here on NZ" :) And it sure is!

A jinak, jak název kapitoly napovídá...neleje....ale má snad přijít už konečně nějaká bouře :)

A příště vám dáme přečíst, co všechno děláme u Judith a Kima! Těště se! Je to boží 8)