Po třech dnech jsem už rýmovala podstatně míň, ale aby se nám rýmička něprodražila ještě o něco víc než ty dvě stovky, rozhodli jsme se svorně vyrazit do/na.........někam! Abyste rozuměli : v té době jsme už oba měli požádáno a práci pro NZski na Coronet Peaku a čekali jsme, jestli nás vyberou na pohovory, takže jsme si potřebovali nějakou zábavnou formou zkrátit dlouhou chvíli. Rozhodli jsme se tedy skočit na net a pak vyrazit směr Young Valley nad Makarorou, kde se nachází trek údolím řeky Young přes Gillespie Pass, dál údolím Siberia Valley dokola zpět k řece Makarora, která se pak musí přebrodit. Ale popořádku.
Ještě ten den jsme zjistili, že Róma byl vybrán k pohovoru na Coronet Peak, ale já nikoliv, abychom další den zjistili, že jsme byla vybrána k pohovoru na práci v druhém středisku The Remarkables :) Takže, karty byly rozdány a my měli týden času, takže hurá nahoru!
Po cestě jsme se fakt mohli pokochat tím, co dokáže žlutá na stromech listů s modrou hladinou všelijakých jezer. Menší předehra se konala už týden předtím u jezera Pukaki a Ohau, kde ale Roma nasadil "nezastavujem, máme zpoždění", tak jsem se nemohla připojit k davu čínských fotografů s objektivy až za roh :)
Ale i tak - jezero Dunstan na cestě z Cromwellu do Wanaky se rozhodně zahanbit taky nedalo :)
Cromwell
Cesta z Cromwellu do Wanaky
A tahle fata morgáno-idní záležitost - chvíli jsme fakt nevěděli, co to je :)
Když jsme dorazili do Wanaky, vlezli jsme do DOC a začali se vyptávat na Young Valley. Paní nám bohužel řekla, že řeka Makarora je hodně rozvodněná, takže se nedá přebrodit. Spolu s tím, že mi ještě docela teklo z nosu jsme se tedy rozhodli, že nepůjdeme okruh, ale dojdeme jen na Young Hut a druhý den si vylezeme do Gillespie Passu a rozhlídneme se a další den půjdeme zpět.
Nakoupili jsme tedy salám a vyrazili jsme na tůru :)
Ráno na pohodičku "vždyť přece není kam spěchat" jsme vyjeli z našeho oblíbeného DOC kempu Boundary Creek na břehu jezera Wanaka směr Blue Pools - modrých lagun na řece Makarora, kde už jsme předtím byli se Zuzkou a Petrem. Normálně se tento trek chodí odjinud, ale kvůli doporučení paní z DOC jsme zaparkovali u Blue Pools, nahodili batožiny a směle vyrazili. První zastávka byla asi po 20ti metrech u cedule, abychom zjistili, že první den bude asi trochu delší, než jsme předpokládali :))) Cedule hlásala 8-9 hodin a bylo už po poledni. Stmívá se tak o půl šesté. Mno, ale tak co, čelovky máme, jsme si říkali :) Směle jsme tedy vyrazili a pořádně kopli do vrtule a po dlouhé době opět nasadili naše závodní tempo. Prohlídli jsme se opět "modré bazénky" a díky tomu, že už byl podzim, viděli jsme v nich docela dost krásných velkých pstruhů. Musím podotknout, že Róma je lenoch a ještě pořád si nekoupil povolenku a zatím jsme nic nechytli. Asi to vezmu do svých rukou! Vypadali fakt nádherně.
Díky tomu, že jsme začínali od Blue Pools, prodloužili jsme si cestu asi o 7-8 km, které vedly nejdřív lesem a pak podél řeky Makarora po pastvinách až k poslednímu úseku, který nás zavedl strmě rovně nahoru, protože jsme museli použít cestičku, která se používá, když je stav řeky vysoký. Je to fakt hodně prudký kousek, jsou tam místy i řetězy, ale nebylo to tak dlouhý a navíc nás po cestě pořád provázeli "fantejlíčkové ptáčkové", jak vznešeně říkám ptáčkům fantail, kteří jsou super společníci na cestách. Jsou opravdu krotcí a lítají kolem člověka úplně natěsno aby sezobali hmyz, který člověk vyplaší svým pohybem. V tomhle případě hejna sandflies, což nás nutí milovat fantejlíčky ptáčky ještě víc <3 :)
Tenhle prudčí úsek ale končí relativně brzo stejně prudkým sestupem a příchodem na faktický "začátek" treku, v místech, kde se řeka Makarora má brodit, na soutoku s řekou Young, a pak zahýbá doprava do údolí řeky Young. Makaroru jsme zkoukli a vypadala fakt hluboce, ale jak jsme šli dál podél řeky Young, naznali jsme, že by se dala přejít ta a pak dojít kousek zpět. Ale už jsme měli nabaleno na 3 dny, tak jsme se rozhodli držet plánu.
Tady přikládám topomapu toho, co jsme šli :)
Rázovali jsme dál, slunce bylo níž a níž, ale zatím svítilo :) Les byl hustý a hustě pomechovaný, připomínal nám trochu Kepler. Celou dobu jsme šli podél řeky Young a vzhlíželi vzhůru k horám, které nás obklopovaly. Přešli jsme Ram Flat, rozlehlé řečiště a pokračovali dál proti proudu řeky a kilometry k mostu Young Forks ubíhaly docela pomalu. Zpětně musím říct, že je fajn, že jsme neměli s sebou tuhle podrobnou mapu, protože by nám to na duchu asi nepřidalo :)
První most
Údolí řeky Makarora
Ram Flat
V lese, teda v mechu :) cesta takhle nevypadá všude ;)
Pak jsme tedy konečně dorazili k mostu Young Forks a tam nás čekala cedule 3 h a po přejití kratší rovinky začalo velmi intenzivní stoupání náhradní cestou (původní byla sundaná sesuvem). A šlapali jsme vzhůru o stošest. Moje rýmička mi v téhle fázi dala najevo, že to ještě se mnou nemá vyřešený, tak jsem byla za vrchního frkálistu :) Ale řeka byla divoká, takže to nebylo ani slyšet :) No, a pak se nám začalo stmívat! A pak se setmělo. :) Tak jsme nasadili čelovky a šupajdili (čti "plahočili") se dál. Musím říct, že to bylo docela dlouhý pochod a když jsme po další hodině a půl šlapání za tmy přes kořeny a cestě pořádně rozbahněné nedávnými dešti dorazili, byli jsme hodně rádi. Chata Young Hut na nás vykoukla znenadání a o to větší byla naše radost. Když jsme to pak měřili na mapě, ukázalo se, že původní "rozpočet" jsme si trochu protáhli, pochod nás vyšel asi na 25 km. Na chatě jsme ještě zápasili s mokrým dřevem, ale nakonec se podařilo oheň rozdělat a naládovali jsme uhlí a úplně grogy šli spát. Měli jsme celou velkou chatu sami pro sebe. Na dobrou noc nám zavřískal kiwík a my jsme byli tuhý ve vteřině :)
Další den ráno nás potěšilo krásný nebe a taky celé okolí chaty omrzlé velkou vrstvou jinovatky. Mně bohužel rýmička neopustila, ale i tak jsme se rozhodli, že si do Gillespie Passu vylezeme. Bylo fakt luxusní počasí a přišlo nám neuvěřitelný, že budeme mít pravděpodobně celé údolí jen pro sebe. Tak jsme vyrazili a po asi 40ti minutách od chaty jsme se dostali nad čáru lesa a mohli jsme se začít vychutnávat pohledy na údolí a prameniště řeky Young - Young Basin. A taky jsme poprvé spatřili, kam, že se to v následujících chvílích budeme škrábat :) Tam vlevo to menší zasněžený :)
Uprostřed je Mt. Awful. Nomen est omen? :)
Young Basin jsme prošli docela rychle. Tentokrát Roma ani nechtěl zastavovat na koupačku :) Po chvíli jsme stáli pod začátkem kopce, tak jsme se do toho dali a začali šplhat vzhůru. Výstup to byl solidní, ale nahoru jsme se po jedné "fata morgáně" s vrcholem dostali a pohled byl vskutku ohromující. Viděli jsme do Siberia Valley i na druhou stranu, sněhu bylo docela dost, ale dalo se to projít v pohodě. Sami jsme nahoře v poslední době nebyli, bylo tam hodně jeleních stop, tak jsme naznali, že asi i jeleni se chtějí rozhlídnout :) Tak jsme si vylezli na "No name Peak" (1629 m) a pořádně se pokoukali.
Mt.Awful a Gillespie Pass
Moje noha a Siberia Valley
Pohled z "No Name Peaku" do Young Valley a v dálce McKerrow Range
Siberia Valley
Hory nad Young Basin
Oujé :)
Young Basin
No a pak jsme to seběhli dolů :)
Když jsme slezli zpět do Young Basin, nebe hrálo hru s vírama. Bylo to fakt zajímavý a hrozně rychle se ty víry točily a dělaly docela hustý obrazce a mraky se u toho hrozně rychle rozpouštěly. Chtělo by to nějakýho meteorologa, který by to odborně popsal :)
Pak jsme dorazili zpět na chatu, opět sami a druhý den jsme brzo :) vyrazili, abychom to pěkně v klidu přešli. I tak to ale bylo pěkně dlouhý :) Cestou jsme potkali nafouklou krávu, co ležela v potoce, spoustu ptáčků (tomtit, fantail, miniaturní rock wren) a když jsme konečně došli k autu, bylo tam připravený odvézt nás vstříc dalším dobrodružstvím :)
