Novoroční výlet

Tak dneska jsem se rozhodl napsat jak jsme letos strávili Silvestr a Nový rok.

Protože Queenstown je takové místní turistické středisko číslo 1 a je tu tudíž hrozně narváno, a to mimochodem nejenom turisty ale na Nový rok také hlavně pártychtivou mládeží z okolních větších měst, tak jsme se rozhodli vymyslet něco jiného. Původní plán byl vylézt na protějším břehu jezera na vrchol zvaný Cecil Peak a všechno sledovat v klidu z povzdálí a přitom si připít u ohňostroje. Počasí nám ale bohužel nebylo nakloněno (chcanec jak u dědy Komárka), takže jsme se nakonec na poslední chvíli rozhodli pro výlet k východnímu pobřeží a zpět přes horský průsmyk Daensys Pass skrz 4WD cestu. Ráno bylo pozvolné, na cestu jsme se vydali kolem 12. hodiny.  

To je Cecil Peak z verandy našeho bývalého bydlení jak to Léňa vyfotila pro Zuzku

Cesta z města byla celkem v pohodě, ale v protisměru to byl štrůdl aut, jaký jsme tu ještě neviděli. Naprosto narvaný byl i nákupák, takže jsme rozhodli že nákup nezbytných bublinek a piva uděláme po cestě v příštím městě Cromwellu. Tam nás teda málem paní prodavačka vypekla, protože po nás chtěla pas, což tady většinou chtějí, ale já samozřejmě pas nenosím a Lenka ho naštěstí měla. Takže novoroční přípitek byl zaručen a jelo se dál :)

V Cromwellu jsme se ještě stavili na farmě pro čerstvé třešně!

Pak už jsme konečně vyrazili na výlet přes zatím neznámá místa. První zastávka byla u Lake Benmore a na jeho přehradě, kde jsme zkusily chytat ryby. Bylo tam spousta rybářů, viděli jsme i nějaké ryby, ale žádná bohužel nezabrala.

Přehrada, náhony k turbínám a Lake Benmore

A Léňa na přehradě

Při jízdě kolem jezera jsme zjistili že tu opravdu nejsme sami. Kiwáci kempující na nový rok u jezera založili asi 20 obřích kempů. které v podstatě lemovaly celé pobřeží. Jízda to i tak byla nádherná.

I Pan Vlk se kochal.

Po chvíli jsme našli i prázdnou plážičku.

Nakonec jsme se ale rozhodli pokračovat dále k móři k Oamaru. Bylo 6 večer a na pláž to mělo být asi 140km. K moři jsme dojeli akorát co zalezlo sluníčko za mrak a začalo to vypadat, že začne každou chvíli pršet. I přesto, když už jsme sem jeli takovou dálku, jsme se museli naposledy v roce 2014 vykoupat!.

Takže před...

...a po asi 2 minutové koupeli.

Vlny tady i když to na fotkách nevypadá měli asi metr a obrovskou sílu. Lenču to dvakrát podmetlo. No když bylo splněno, tak jsme si řekli že ještě popojedeme někam směrem na Daensys Pass, kde si najdeme klidné místečko u řeky a tam zakotvíme. Po chvilce hledání se povedlo dokonale. Jediné překvápko bylo, že řeka byla teplá! Tady na NZ snad jediná, a zrovna když jsme potřebovali trochu vychladit bublinky a pívo :D

Póza č. 1 - s řekou...

... a póza č. 2 - s Býďou

Nebyl tu sice vidět žádný ohňostroj, ale zato přišla bouřka, takže o světýlka na nebi bylo postaráno! No a ráno už nás čekala jen cesta krásným horským průsmykem směr zpátky domů. Ráno jsme se ještě zastavili na levandulové farmě a u hrozně milé farmářky jsme si dali levandulovou zmrzlinu v krásně upravené zahradě s takovým mlýnským kolem, co se pomalu plnilo a vždycky tak po minutě to šplouchlo. Rozjímací pecka :).

A vyrážíme po ránu...

...na nejvyšší bod v sedle

 No tak jak na Nový rok, tak po celý rok! Hezky a pohoda, a to přejeme i Vám!!

Daensys Pass

To je dost, žes nás taky jednou vyvezl-a

I když to už pár měsíců bude, musíme dohnat resty, než vyrazíme na naši velkou cestu :) Naposledy jsme vám vyfotili deníček z naší krátké dovolenky v údolí nefritové řeky a tohle je to, co následovalo. Dovolenou jsem si totiž vybrala plánovaně tak, abychom na jejím konci mohli oslavit Romaníškovo (to je jeho nové jméno, které mu dali naši kamarádi Francouzi :) ) životní jubileum :)
Co Romaníšek nevěděl bylo to, že jsem už dva měsíce tajně plánovala jeho dárek - výlet helikopotvorou! Po dlouhém hledání jsem vybrala tříhodinový let se čtyřmi přistáními z údolí Aspiring u Wanaky přes hory a doly a ledovce až do Milfordu a pak přes hory a doly a ledovce a zpět. Celá plánovací akce zabrala dost kreativity, zvlášť pak, když jsem musela Rómu přesvědčit, že let helikoptérou zpět z Hollyford valley není dobrý nápad a je to drahý atd (původně jsme totiž místo Greenstone valley měli jít Hollyford a byla možnost letět zpět z konce treku do Milfordu) - no, takže hodně plánování, aby to hlavně zůstalo tajemstvím  - dva měsíce jsou dlouhá doba a už jsem se nemohla dočkat a skoro jsem mu to párkrát vytroubila.
Bohužel (nebo ne?) počasí nebylo na mé straně. Dva dny před výletem mi volali, že počasí bude asi špatné a to se potvrdilo i ráno na kdy byl plánovaný výlet. Zavolali mi, že bychom možná mohli zkusit jinou trasu, tak jsem řekla, že tam přijedeme a uvidíme. Už jsem myslela, že je všechno prozrazené a že mě Roma slyšel volat. Pár dní před výletem jsem mu řekla, že bychom si mohli na jeho narozeniny dát menší procházku k vodopádu XY v údolí Aspiring a že tam pojedeme a Róma, že jo a tak jsme jeli. Když jsme za Wanakou přejeli na prašnou cestu, řekla jsem mu, že "si chci zadrandit na prašňačce" a popovezla jsem nás dalších pár stovek metrů a zahnula jsem k hangáru , kde stály dvě helikopotvory a zaparkovala. Romča ještě asi pět vteřin hledal cestu k vodopádu, než mu to došlo :) Tradá! Koukal jak sůva a tak jsme zamířili dovnitř, kde na nás čekal pilot James a dohodli jsme náhradní trasu, protože Milford vypadal fakt velmi mokře :)
Následují fotky a nějaké povídáníčko :) Fotky jsou tentokrát velmi akční a VELMI nakloněné... někdy :)
Trasa, co nás čekala, byla : hora Mt.Avalanche, kde jsme přestáli poprvé a pořádně se rozhlédli. Všude hory a ledovce a 7(!) kííííjáčků!! (Papoušek Kea je pro mě zásadně kíjáček :) Tak jsme s nima pokecali a vydali se dál.

údolí řeky Matutiki

Vzhůru do hor!

Akční foto :)

A v dálce už vykukuje... Mt.Aspiring :)

Mt.Aspiring, kotel a počátek Kitchener River

Zastávka na Mt.Avalanche...

...a rozhled z ní :)

sršeň 

my dva a kíjáček :)

Dál směrem k Mt.Aspiring přes malé jezírko ze kterého vytéká Kitchener river - tam jsme to vzali spirálou nahoru až k vrcholu Mt.Aspiring a okolo - to byla pecka! I do hlavy, protože krev se nám valila nahoru dolů a adrenalin pumpoval :) Mt. Aspiring je opravdu majestátní! Pne se k nebi a na jejích na jedné straně naprosto strmých stěnách visí obří rampouchy, které se později se sněhem dohromady mění v ledovec. Když jsme prolétali kotlem nahoru, byly všude okolo nás a nebyli to žádní drobci - na fotkách možná vypadají měnší, ale jinak jsou velký jako baráky :) Když jsme vyletěli až nahoru, to bylo něco! Obkroužili jsme Mt. Aspiring dokola a pořádně se na ni podívali. Počasí vyšlo tak akorát, když jsme doobletěli Mt.Aspiring, hned se přes ní začaly valit mračna a pilot James řekl, že to bylo tak tak :)

Tam letíme!

počátek Kitchener River

vzhůru do oblak

Ledové baráky :)

Akční foto č.2 :)

počátek ledu.Mraky už jdou

Mraky jsou tu :) !

Dále jsme pokračovali prohlédnout si ledovce Dart glacier a Whitbourn glacier a přistáli jsme podruhé na hoře Mt.Edward. Pohledy jsou to nepopsatelné! Výhledy jsme měli i super do dálky a při letu je zajímavé, jak se mapa propojuje. Byli jsme kousek od Wanaky, ale byli jsme u pramene řeky Dart, která teče do Glenorchy a pak se vlévá do jezera Wakatipu. Vše krásně spojené :)

Land of ice and fire. Only ice :)

Whitbourn Glacier

Akční foto č.3 :)

Naše třetí zastávka bylo jezero Lochlagar, kam jsme přeletěli nad krásnými údolími a řekami.Paráda! Tam začal být Romča vděčný za přistání, protože se mu začalo dělat trochu nevolno - vítr s náma občas pěkně pootočil, nebo jsme po přeletu horského hřebenu trochu propadli vzduchem dolů :)
Jezero bylo takové menší, krásné a obklopené horami. A měli jsme ho úplně sami pro sebe :)

Lake Lochlagar

Naše poslední přistání poté následovalo pod vrcholem hory Black Peak, odkud jsme se rozhlídli směrem na Wanaku a údolí řeky Matutiki,načež jsme se naposledy vznesli vzhůru směrem k letišti. Následoval asi největší optický "skok", kdy jsme přelétli těsně nad jedním hřebenem a najednou pod námi prázdno až dolů dolů dolůůůů :) Mně to přišlo jako super zábava, ale Romča už byl pak moc rád, že jsme přistáli, i když si to hrozně užil :)

Takových malých jezírek jsme viděli během našeho výletu hodně

Wanaka z hory Black Peak

A já jsem nakonec byla děsně ráda, že nevyšel ten Milford. Náš let totiž trval něco přes 2 hodiny a do Milfordu by to bylo asi přes 3, takže osud opět zasáhl v náš prospěch. Jediný, co nás pak zamrzelo. bylo, že doma taky nemáme tenhle dopravní prostředek :) Tak úžasný to bylo! Tak snad zase někdy :)

A na závěr, Romaníšek namaoval z výletu obrázek :) To je ta nejlepší odměna :)