Novozélandské Paseky: May 2014

Tak se nám na Zélandu poštěstilo a potkali jsme super lidi, se kterými jsme si navzájem padli děsně do noty. Pobyt u Judith a Kima začal ještě před naším jablečným intermezzem a já jsem už na blogu krátce zmiňovala, co jsme ten týden u nich prováděli.

Ale rekapitulace ještě nikomu neublížila, tak směle do toho :) Judith a Kim jsou dva farmáři, kteří farmaří hlavně býky a jeleny. Jeleny na parohy (a později na maso) a býky taky na maso. Mají jich několik stovek a plus na druhé farmě, kterou mají v krásném zálivu Delaware u moře, chovají hlavně ovce. Celkově jsme tady na NZ dost příjemně překvapeni tím, že všechen dobytek je venku...žádný kravíny nebo tak (pokud si jich nějaký místní čtenář všiml, ať klidně podotkne, ale já jsem žádný neviděla). Kravičky a býci, ovce i jeleni (kterých je tu teda požehnaně - nejdřív jsem nevěděla, co je to za zvěř, protože nemají parohy) se pasou na kopcích a planinách a vypadají spokojeně :) Nebo aspoň ty tady :)

Celé údolí je obklopeno kopci a každé ráno cestou na farmu se můžeme kochat pohledem na Mt.Arthur a Twins a vůbec celé pohoří Arthur Range národního parku Kahurangi.

Cesta na farmu je asi 2 km dlouhá, protože bydlíme v úplně samostatném domečku, který normálně Kim a Judith pronajímají. Zrovna si topím v krbu :) (psáno na pokračování ;)

Naposledy jsem psala "Co se děje, venku ne-leje". To se, naštěstí, už trochu změnilo. První víkend nás konečně navštívil déšť. Protože nás Judith a Kim zasvěcují do farmaření, už víme, jak je tohle období náročné. Neprší, neprší, okolní zelené kopce jsou zlaté a suché, což může chvíli vypadat i moc půvabně, ale suchá pravda je, že je to dost náročné období pro farmáře, kteří jsou na počasí závislí. Stáda jsou různě rozdělená a skoro denně se musí různě přesouvat, aby se zajistil růst trávy spolu s nasycením všech 4xspousty žaludků :) Není to snadné a rozhodně obdivujeme, že jsou na tolik zvěře a hektarů jen sami dva (tři). Takže, jak asi tušíte, dvoudenní déšť přišel jako smilování :) Kopce se trochu zazelenaly, ale od té doby opět sucho a má tak být až do Velikonoc. A situace se opakuje...

A co děláme my? Měli jsme možnost se podívat na pár dní s Kimem do zálivu Delaware, kde mají druhou farmu a asi 1300 ovcí. Těch několik dní bylo opravdu zajímavou zkušeností. Vydali jsme se totiž na stříhání ovcí. Úvodem je dobré si ujasnit fakta :) Stříhání ovcí je náročná práce, která vyžaduje hodně zkušeností. Budoucí střihač absolvuje základní kurz a pak se připojí ke "gangu" (tak tomu fakt říkají). Jeho role je v začátku spíš "podržtaška", který si na konci směny nebo dne může ostříhat ovci. Pro příklad, my jsme se připojili ke gangu, který měl 3 střihače, já a ještě jedna paní jsme dělaly "rausie" - to jest zametačky vlny (zní to jako prča, ale víc povím dál) a pak tam byl Roma, který byl "presser" - nosí a tlačí vlnu do lisu a pak lisuje balíky surové vlny.

Kim nám ve dvou vteřinách řekl, že to bude "velmi prudké tempo výuky" :D a už jsme jeli. Směna je dvouhodinová, pak půl hodiny přestávka, zase dvě hodiny, hodinová pauza, zase dvě hodiny, zase půl hodinová pauza a nakonec dvě hodiny a konec. Během těch dvou hodin se nepřetržitě stříhají ovce jedna za druhou a "rausie" postupně odebírají vlnu, třídí ji a posouvají dál k lisu. Na roztřídění vlny z jedné ovce máme asi tak stejně času jako ji trvá střihačovi oholit. Takže tak dvě minuty :)

Než jsem se rozkoukala, chvíli to trvalo, ale musela jsem hned od začátku jet a rychle jsem pochopila, co mám asi tak dělat. No ale ještě ten rytmus nějak sladit a dělat rychle rychle rychle, protože střihač nečeká než to já odklidím, ale rovnou otevírá vrátka a jde pro další ovci.

Takže je to asi tak : střihač si přitáhne ovci a nejdřív ji oholí břicho. První tři tahy asi jsou hodně tvrdá vlna a ta se dává stranou, pak oholí celé břicho, to jde na hromádku, pak rozkrok a zadek, rychle odebrat, oholí hlavu a líce, tam je vlna krátká, takže taky jinam. Pak holí boky a záda, tak je ta nejlepší vlna, ta jde do hlavní hromady, která se vrší u lisu. Pak zase hlava, dojede boky, nohy a vršek zadku, roztřídit, doholil ovci a šup s ní klouzačkou na dvůr, rychle mu odmést z cesty zbytek vlny, rychle roztřídit a - už má zase ovci, břicho, rozkrok, beru hlavu, rychle na hromádku... A tak dál :) Musím taky podotknout, že se některé kousky odebírají "za jízdy" střihačovi od nůžek, odmetají rychle od boty. Je to takový zajímavý tanec! Video, které přikládám(pozn., nepřikládám, páč mi to nedovolí limit netu, tak někdy příště :) ), vznikl na úplném začátku směny, takže to trochu vypadá, že nemám co čeho píchnout, ale je to takhle pomalý jen u prvních dvou ovcí a pak nonstop :) Je to trochu zápřah na jednu stranu těla, takže jsem na konci dne chytala dobrý křeče.

A Róma vlnu postupně odnáší do lisu, který má dvě části, tam ji narve, co se tam vejde, šlape jako divej a když už myslíte, že je to fakt utlačený a natlakovaný, zvedne levou část do vzduchu na kladce, postaví na pravou část a slisuje je dohromady, zabalí a za pomocí kapitána háka vytáhne velký balík slisované vlny. Záleží na ovcích, ale z cca 50ti těch velkých huňatých slisoval jeden balík. Někdy to bylo i 70, když byly třeba menší.

Tak tohle jsme dělali dva dny, ale druhý den byl až o pár dní později, protože mezitím přišel zmiňovaný déšť a mokré ovečky se nestříhají. Byli jsme děsně rádi za tuhle zkušenost, i když jsme si nebyli ze začátku moc jistí, jestli to děláme dobře. O to víc, teda vlastně mega, nás potěšilo, když nám Judith o pár dní později řekla, že šéf gangu Mike hledal záskok za někoho ve svém gangu a zavolal nám. Bohužel nikdo nebyl doma a on to potřeboval narychlo, takže když Judit dostala zprávu, už měl někoho sehnaného. Ale i tak jsme si připadali jako rausie a presser no.1 :) ! A taky jsme zjistili, že když ovce kýchá nebo kašle, zní to jako člověk. Je to trochu divný :)

Pracovat jsme začínali v 8 ráno. Můj typický den byl ráno se projít s pejskama, když Kim nebyl doma, brala jsem i jeho. Ale ne všechny, protože Inky a Beau se nesnáší(Inky ukousla Beau čumák). Když jsem šla i s jeho pejskama, měla jsem jich 8 :) Beau vždycky zapadla do boudy, když jsem otevřela její kotec, ale postupně se osmělovala, nechala mě pohladit ji nebo vyskočila ven a utekla za barák hledat Kima (který tam nebyl), ale poslední týden se mnou už normálně šla! Měla jsem z toho radost :) Jinak tam byli feny Missy a Lou a psi Storm, Cougar, Ollie a štěňata Cruz a Ted. Takže to byla pěkná psina! :)

Pak jsem zalila zahradu a udělala nějaký drobný práce a jela jsem otevírat kurníky a vybírat vajíčka. Každý druhý den jsme navíc kurníky museli posouvat, aby slepičky měly novou trávu a tu, kterou pohnojily, mohla dostat slunce atd. Slepičky tady žijí na pastvině u lesa v takových mobilních domcích na kolečkách, který jsou výborně udělaný. Není tam zima, když je zima venku, ani tam není vedro, když je venku vedro:) Mají tam svoje kukaně a když vajíčko snesou na takovou umělou trávu, odkutálí se na pás, který pak otáčím klikou venku a sbírám vajíčka. Slepičky vypadají moc spokojeně :) Chodí si do lesa a po louce, popelí se tam a chytají všemožnou havěť. Dost jsme to s Rómou obdivovali :) Judith má teď 3 tyhle mobilní domky, dva menší a jeden velký (na fotce) a za den jsem vybrala až 350 vajíček! Už se těším na vlastní slepičky. Asi jich nebudu mít 350, ale pár jo :)

Vybrat tolik vajec, pustit slípky, napojit je a posunout zabere docela chvíli, pak jsem odvezla vajíčka do chladící místnosti, kde jsem občas Judith taky pomáhala je třídit a balit. Občas jsem se divila, jestli po snesení takovýho Giganta slípka ještě žila...Měla jsem pocit, že tam někde musí být nějakej krocan :)

Slepice rády lezou do auta, na kola, do kufru, prostě všude. Takže pokud jsem měla stažený okýnko, musela jsem pak vyhazovat nezvané hosty ven. Naprosto pravidelně :) Bohužel, i když jsme se museli rozjíždět pomalu, občas byla nějaká slepička přejetá. Najednou se rozmyslela, že pod to kolo vlastně chce, tak tam skočila. Mně se to nepovedlo, ale jednou Romovi jo (Judith několikrát) Chudák slepička ještě žila, tak jsem ukončila její trápení a poslala ji do slepičího nebe (a následně do deadhole, bohužel se ani nedá využít). No, zážitků se slípkama máme požehnaně a většina je super :)

Já jsem pak většinu dne trávila v domácnosti. Kdyby mi někdo řekl, že na Zélandu budu takhle zavařovat a dělat marmelády a péct, tak bych tomu asi nevěřila, ale i tohle bylo fajn a můj kuchařský zápisník se rozrostl o několik nových evergreenů :) Předposlední týden jsem se zúčastnila dalšího super zážitku. Přijel řezník na zabijačku býka. Taková možnost se nenabízí jen tak, tak jsem naskočila k Judith na čtyřkolku a jeli jsme na pastvinu. Bylo to neuvěřitelný - za hodinu od příjezdu řezník odjížděl z rozčtvrceným býkem v přívěsu. Býka zastřelil, poté stáhl, vyvrhl a rozčtvrtil. Vše naložil, aby to mohl dát vyvěsit a za dva týdny rozporcované maso doveze zpět na farmu. Bylo to jako pozorovat umělce. Pokud někoho zajímají moje úvahy, nechť čte dál - myslím, že je normální, setkat se s názorem, jestli mi býčka nebylo líto. Jasně, že bylo - je to krásný zvíře. Ale realita je taková, že se pěstuje na maso. A způsob, jakým se pěstuje (venku, na pastvě, volně) a jakým odešel (opět na pastvě, byl mrtvý, než dopadl na zem, nemusel někde pochodovat, nikdo mu neubližoval) byl, troufám si říct, krásný. Jestli je mi někoho líto, tak všech zvířat, který se pěstujou v hrozných podmínkách, jsou zabitý na elektrický podlaze nebo musejí snášet vajíčka v kleci. Takže pokud mám možnost dát si maso a vidět, jaký to bylo zvíře, jak žilo a jak bylo zabitý, dám tomu ve 100% případů přednost před anonymním balíčkem ze supermarketu. Konec úvah :) Já jsem kromě ocmrndování u stahování kůže dostala srdce, játra, ledvinky a oháňku. Srdce velký jako moje hlava. Nekecám. No nádhera. Pomalu jsem ho upekla v salse a z jater a ledvinek udělala super omáčku. Vynikající!

Teď si ještě můžete přečíst jak jsem to tu prožil já, Romanesatoreke. Vůbec první týden co jsme přijeli na farmu ještě dobrovolničit, jsem dělal takový různý drobný věci jako pletí, štípání a tak. Ale asi 3. den mě Kim najednou posadil do velkýho traktoru se slovy: "Už jsi někdy řídil traktor? Ne? Tak takhle se to dělá a dneska budeš svážet vždy 3 půltunový kusy slámy z louky k baličce." Tak jsem měl svůj první zážitek na traktoru.

Poté co jsme se na farmu po jablkách vrátili, bylo pořád něco novýho, co se učit. Například sprejování plevele s traktorem. Na traktoru je 220l barel s vodou s chemkou, pumpa a 100m hadice s pistolí. Prvně to nefungovalo, takže mým úkolem bylo to opravit. Rozebrání pumpy do mrtě, výměna těsnění a membrán. Pro strojaře vyloženě zábava :). Sprejování pak spočívá v tom, pokrýt celou pastvu. Dojet kam až to jde, pustit pumpu a pak pokrýt ideálně 200m průměr kolem traktoru a postříkat všechen plevel. U toho jsem se taky učil, co je ještě průjezdné s traktorem s náhonem na 2 kola. Jednou jsem to posadil na břicho ve svahu, tam jsem si po skoro hodině snažení ještě pomohl sám, ale když jsem zapadl asi půl metru do bláta v přílivové zóně zrovna když jsem potřeboval odjet před přílivem, to byla jiná sranda. Naštěstí byl zrovna na druhé farmě kde se mi to stalo i druhý traktor s Kimem, takže mě vytáhl se srabu. Jinak, co traktor vyjede je mazec, co se s ním dá jet s náklonem do boku taky. Vyloženě zábava...cestou, necestou,polem, nepolem... Ale pozor, to co vyjede traktor nahoru, může být celkem velký problém cestou dolů. Pokud se kolo dostane do smyku, je to neřiditelný a pěkně to zrychluje. Jinak na traktoru brzdí jen ty 2 velký zadní kola. (u těch moderních velkejch už samo všechny 4).

Když už jsem u toho ježdění, tak při pracích s dobytkem (býci, jeleni, ovce) jsem mohl jezdit taky na motorce, čtyřkolce a nebo džípama. Jeleny jsme třeba krmili těma zabalenýma balíkama, který jsou vidět i na loukách a polích u nás. Takový ty válce nebo kvádry v igelitu zabalený. Jsou to určitý plodiny, něco jako jetel, a do igelitu se balí proto, aby to v něm zfermentovalo. Jeleni jsou do toho úplně udělaní. Jeleny a koloušky jsme taky přikrmovali kukuřicí a to se najednou nebojej a jsou všude kolem čtyřkolky (i mladí koloušci, a když je tma, tak jim zeleně svítěj oči).

Taky bylo zajímavý stavět na nohy býka, co byl buď dementní (neuměl moc koordinovat pohyby), nebo se zlomenou nohou. Je to docela kolos a i když už mu nějak pomůžete na nohy(napůl se štěstím), není za to úplně vděčnej a spíš je na vás naprdnutej (rychle pryč)...

Taky jsem tu občas opravoval věci: například "sející vrtačku"- takovej návěs za traktor kam se sypou semínka a ty to zatlačí do brázd který to vyřeže do země. Nebo obří štěpovačku do který se daly házet malý stromky (asi do 15cm v průměru). Zapínání pokosu na pojezdové sekačce i se sedátkem - prostě ráj pro teoretika ze školy, aby se mu dostaly nějaký praktický věci pod ruku. Byl jsem placenej za to, že jsem se něco učil a ještě to tu navíc ocenili. Naštěstí se to v podstatě vždycky povedlo opravit.

Dvakrát jsme taky pracovali u střihání ovcí, jak už psala Léňa. Já byl u lisu a musím říct, že večer po 8 hodinách jsem byl totálně kantáre. Udělat 10 asi 150kg balíků stlačený vlny je dost fuška. Spocenej jsem byl tak, že to prosáklo nepromokavý pohorky, všechny hadry byly jak vlněný svetr (už to pak ani nekousalo) a na sobě jsem měl asi půl centimetrový výtažek z lanolínu (používá se to v kosmetice a je to ovčí tuk, kterým mají nasáklou vlnu). Balík je asi metr na šířku i hloubku a vysokej je 1,5metru. Lis je ze dvou částí velkých jako balík. Do obou částí se za pomoci hopsání a šlapání natlačí vlna co se tam vejde. Potom se ty dvě části dají na sebe a slisují se dohromady. Všechno je dělaný mechanicky s pohonem 1 lidské síly, které pomáhá přepákování. Do jednoho balíku se dá nalisovat vlna z 50 - 70 hezkých ovcí, pokud mají málo vlny, tak třeba i ze 140kusů. Mimo lisování je úkolem "pressera" taky doplňování ohrádek pro všechny 3 stříhače ovcema. Takže to vypadá asi takhle: Nanosím vlnu do lisu, vyskočím nahoru, začnu šlapat a 1. střihač zavolá že chce doplnit ovce. Seskočím, naženu ovce, vyskočím zpět na lis, začnu sešlapovat a zavolá ten 3. (ovce se nedoplňují, dokud neostříhá všechny co jsou v ohrádce, aby se nestávalo, že bude nějaká ovce v ohrádce moc dlouho a znervózní a začne dělat bordel). Seskočím, naženu ovce, jdu k lisu a před lisem obrovská kupa vlny, kterou už jsem měl mít dávno natlačenou vevnitř. Poté už zpět na lis nenaskočím, ale nalezu :). Ideální taky je, když potřebujou doplnit ovce, když zrovna lisuju. To se pak dají lehce zapomenout věci jako jestli už jsem vytáhl spodní tyče z horního lisu abych je při lisování neohnul a tak (samo že jsem je ohnul a musel jsem je rovnat, taky se blbě vyndávaj, pokud jsou zalisovaný vlnou a ještě navíc ohnutý). Na konci druhýho dne, když už bych měl mít něco napozorováno, mi půjčili strojek na vlnu (větší, těžší a mnohem ostřejší brácha toho co mají v kadeřnictvích) a nechali mě s ním okousat půlku ovce (chudák, ale držela pěkně). Tak jsem se bál abych jí neřízl, až jsem jí skoro neostříhal.

Za 2 týdny co jsem byl sám na Delaware (druhá farma), jsem také pronikl do většiny prací při dělání plotů na pastvách. Teda hlavně přitloukání drátů ke kůlům a taky přitloukání (nastřelování) planěk k drátům mezi kůly. Co na pevno, co s mezerou, jak daleko a tak. Zajímavá zkušenost, když prší a nedá se dělat nic jinýho.

Celkově to tady byla pro mě ohromná zkušenost, kde jsem zažil spoustu nových věcí a spoustu se toho naučil. Třeba i nahánění ovcí do náklaďáku, nebo vážení býků. K tomu se nikdo jen tak nedostane. Není to jen romantika to farmaření, ale pořád to pro mě vypadá jako super outdoor práce :). A nejlepší je, dostat se k profesionálovi jako je Kim nebo Judith a poslouchat takový ty vychytávky jen tak mimo. Třeba proč je výběh na třídění ovcí postavenej tak, že směřuje do baráku, když pak ty ovce nutíte běžet až do poslední chvíle proti zdi. To je přece jasný, že se jim nebude chtít.

No ale i tento pobyt se nachýlil ke svému skoro dvouměsíčnímu konci, odjeli jsme o Velikonocích na pár dní na Delaware a počkali, až přijede tatík tcháneček a Hanka a pak jsme vyrazili cestovat. A o tom zase příště :)

Přikládáme pár dobrodružných fotek z farmy ve formě koláží!