Náš velký výlet - day 1 - Condamine Gorge track + Bald Rock NP

Condamine Gorge track, vodopády a Bald Rock NP - den 1

Aneb jak do 4 dnů nacpat co nejvíc k vidění :) No, nebude to nic lehkýho ani to napsat. Každopádně, v neděli dopo jsme vyrazili auťákem (díky Lucas :) směrem na jih k hranicím s New South Wales, kde jsme chtěli projíždět a procházet přirodou. Jakmile jsme tak nějak opustili zástavbu Brisbane a vydali se na Ipswich, krajina zdivočela. Asi jsem to už na blogu zmiňovala, ale jsem fakt překvapená tím, jak Austrálie vypadá. Vždycky jsem si představovala takovou tu suchou červenou zemi (což o to, červená tady je, a dost), na tom nějaký křoviska suchý a takový ty suchý stromy a suchý traviny... No, dost moje představy dostaly na frak. Austrálie - tedy aspoň tady na jihu Queenslandu a v Novém Jižním Walesu je ... ZELENÁ. A docela dost. Samozřejmě, je i taková ta "jo suchá", ale před odletem bych na tolik odstínů zeleni nevsadila ani zlámanou grešli.
No, takže pastviny, na nich se pasou krávy a býci, je jich spousta (zdá se, že tady všechny steaky a mlíčko běhá "free range" :). Pak další poznámka - je tady spousta, ale fakt spousta koníků. A všude nabídky koblih. Pojala jsem podezření, že tu pěstujou koně na koblihy :) Ale prý na nich i jezdí. Ale taky tady nejsou všude cedule na vyjížďky na koních. Z těch x farem, co jsme viděli, jsme potkali asi tak jednu ceduli. Inu, mají místo, tak mají koně a jezdí na nich asi :)
Dost bylo úvodu. Prostě, je to všechno jiné, než jsem si představovala :)

První na našem seznamu bylo projetí trasy Condamine Gorge track, která začíná v Koreelah NP. Trasa je to pro 4x4 auto, projíždí se řeka Condamine. Na úvod, než jsme k cestě dojeli, nás oba samozřejmě dostala zmiňovaná zeleň a planiny. Ještě ke všemu je tady takový jiný světlo (teda asi), takže ten kontrast a ostrost obrazu je taková, no, jiná... A taky požáry - řízené.

Cestou ke Condamine cestě jsme potkali hodně kraviček a telátek a bejků jak dělo. A pak jsme vjeli na cestu - necestu. S jiným autem než džípem by se to nedalo, byl to mazec:) Několikrát jsme přejeli řeku, okukovali přírodu a tak. Cesta byla dlouhá asi 10 km a mělo tam být 16 brodů. Auto vše projelo levou zadní, teda vlastně všema 4, ale víte, jak to myslíme :)

Poté jsme se vydali na vodopády - Queen Mary Falls, Dagg Falls a Brown Falls, které byly jen pár km vzdálené. Queen Mary byly největší z těch tří, byl to takový malý okruh asi na 30 minut. Pak jsme okoukli Dagg Falls, na které se dalo čumět z vyhlídky u silnice (jak se zatím ukazuje, není potřeba vynaložit mnoho úsilí, aby člověk něco viděl :) a nejhezčí (pro nás) byly Brown falls, ke ketrým se šlo asi 20 minut podél řeky (řekou :). Trochu nám připomněly vykrojením jeden vodopád na Islandu, kde jsme byli před třemi lety, ale teď jsem líná hledat název. Barva vody je ale trochu jiná. Bavili jsme se, jestli to je tou hlínou nebo čím, protože ty vodopády by měly být čistý, ale islandský/norský barvě se teda moc neblíží - ale pěkný moc.
A přidávám i obrázek zelené louky. Divnobarvy :)

A pak jsme pomalu vyrazili na Bald Rock. Bald Rock je prosím velký šutr. Opravdu hodně velký žulový balvan, který leží v okolních lesích a ční nad ně asi 260 m. Rozhodli jsme se na základě doporučení, že půjdeme nahoru na západ slunce a pak počkáme a budeme pozorovat hvězdy, protože by tam mohly být krásně vidět, jelikož okolo není moc obydleno, takže je tam světelné čisto.
Cestou do Bald Rock NP jsme potkali další dva dead klokany a už jsem si myslela, že žádnýho neuvidím a pak hopsa hopsa klokanííííííííí! íííííííííík 8) !
Tak jsme v povznesené náladě vjeli do parku a zaparkeringovali a vyrazili nahoru. Zvolili jsme "krátkou a prudkou" cestu nahoru. Na vrchol to mělo být asi 1,2 km. Šutrák to byl velmi oblý, ale boty držely v pohodě (šli jsme v pohorkách, aby Roma mohl rozcházet boty :)
Prudký to bylo, ale za chvíli jsme byli nahoře, kde byl lesík a pak prošli lesíkem, zastavili se u bludných balvanů (ale nevím, jestli "per se" - prostě tak vypadaly :)
Roma koketoval, ale nedopadlo to. A pak jsme došli nahoru a tam potkali skupinku lidí, z nichž jeden, jak se později ukázalo, byl Čech, který žije v Brisbane už 8 let. Tak jsme trochu pokecali, společně zkoukli západ slunce.

Něco málo od Romy

 

Pak slunce zapadlo, sousedi odešli a začaly se dít věci. 

 

Měsíc vyjde přes den a je vzhůru nohama, když pak zapadá. Fakt! A když couvá, tak vlastně dorůstá. Nedivte se mi, že se divím - je to podivuhodné :) 

Tak slunce zašlo, měsíc zašel a pak začaly vycházet hvězdy. A v nebi se udělala nějaká bílá prasklina a v ní biliardy hvězd. Nejdřív jsem myslela, že to jsou ty mlhoviny, o kterých jsem slyšela, ale byla to Mléčná dráha. Bylo to fakt něco, nikdy jsem neviděla takové nebe. Fakt zážitek. Úplně jsem z toho měla mrazení o vlastní nicotnosti a cítila jsem tu tíhu věků. Dost na mě působil i Bald Rock, což je svaté místo australských domorodců. Ti, co vědí, o čem je řeč, ty pocity asi dobře poznají :) 

Leželi jsme pod hvězdama asi hodinu a pak se vydali s čelovkama dolů a pak zakempili, viděli jsme zase nějaký zvířátka - possumy a takovou krysoveverku s pruhama a šli spáti. Dobrou noc ☆

...pokračování dlouhého dne - Lake Baroon a vodopády Kodalilla

Tak pokračujeme - den to byl dlouhý.

Lake Baroon a vodopády Kodalilla 

Z Glasshouse mountains jsme se vydali k jezeru Baroon. Mělo to být pár km a krajina začala rychle měnit vzhled. Fakt zajímavý, protože to začalo vypadat jako ve Skotsku nebo tak nějak. Louky a pláně, lesy.
Co musím opravdu vyzdvihnout je opravdu výrazná kopcovitost krajiny. Kdybyste viděli ty výjezdy a sjezdy - je to fakt, jakoby to namalovalo dítě - prudce nahoru, prudce dolů a na tom to autíčko :) Zatím jsem takový ráz krajiny neviděla - není to sem tam kopec, ale fakt všude.
Cestou jsme projeli vesnicí Montville a k mému překvapení - vinice - takže vesnička docela žila turismem - stánky s pohlednicema a tak. Hospůdky, vinařství, plus super výhled na krásnou krajinu. Shodli jsme se, že bychom tam i rádi zašli.
No a pak mě v trávě píchla včela a fakt to hrozně bolelo (nevím, jak se mi dostala do sandály, ale nandala mi do paty), tak jsem byla chvilku nasraná (fakt jo!). Pak jsme byla chvilku vypsychovaná, jestli nemají v Aussie taky jedovatý včely, ale nezačala jsem otékat, ani se dusit a do dvou hodin jsem nebyla tuhá, takže snad cajk :)
Přidávám pár fotek krajiny okolo Montville:

 

U jezera Baroon jsme se rozhodli ugrilovat si klobásky. Je tady v Austrálii fajn, že na hodně místech jako pláže a odpočívadla jsou plynové grily, které stačí jen zapnout čudlíkem a za pár minut se jde grilovat. Pohoda. Zdeněk s sebou vzal asi 20 tisíc klobás, tak jsme u jezera zapli gril a hurá na to. Já jsem si zatím všimla krásných ledňáků obrovských - příbuzných ledňáčka, až na to, že jsou fakt velcí - někde jsem četla, že největší. Seděli na větvi a tak jsem si je meganazůmovala, abych o chvíli později zjistila, že to nebylo nutné :)

 Jeden z nich se zvedl, odletěl, čórnul Rómovi z grilu jednu klobásu a frnk na trávu, kde ji začal cupovat. No to jsme fakt koukali...vznešený ledňák čóruje klobásy :D A ještě se u toho chechtá (vydávají takový zvuk)

No, setkání třetího druhu a já přidávám fotostory :)

 Pak přišel Magpie, že by si taky dal... A Ledňák už byl přežranej, tak mu nechal :)

No a pak jsme zamířili k naší poslední destinaci - vodopádům Kodalilla. Kousek od jezera jsme zastavili na parkovisku a vlezli do deštného lesa. Jako fakt! :) Ten les je fakt hustý (a to nás prý ten ještě víc deštnolesový prales čeká...). Co vám mám povídat, nedá se to moc popsat - mega obří stromy spletené z menších stromů nebo prostě jen ultraextrakryptonehumánní mega stromy, stromové kapradiny, liány, palmy a sposta divnostromů a stromků. Krááása. A paranoia z pavouků, jak jinak :) 

Cesty, jakože "stezky" byly zatím dost leháro - tzn. asfaltky, chodníčky, schůdky atd. A stejně tomu bylo i tady, takže nelze si představovat, že jsme se museli prosekávat mačetou. Po asi 15 minutách jsme dorazili k laguně, kde hodně teenagerů skákalo do vody a vůbec to tam žilo. Rozhodli jsme se, že se smočíme, až se podíváme na vodopád, tak jsme si obešli asi 4 km kolečko, přičemž jsme došli až dolů a zase nahoru (vodopád vytéká z té laguny a padá 80 metrů dolů). To už tam bylo míň lidí a my dva jsme se koupli. Voda byla osvěžujíííícííí, super :) Fotky z koupání dělal Zdeněk a jsou asi 3 k vidění na mém fb. No a pak jsme už teda fakt jeli domů. 

Tak zase příště!

Glasshouse mountains + week around

Hanging around...

Tak další zápis z našich cest :) Týden se s týdnem sešel, zatím poznáváme, co se dá (i v supermarketu, co tu mají). Ráno nás budí ptáci křiklouni a světlo (nasazujeme očáky!!!) a taky vedro...vedro vedro vedro a je to čím dál tím vedrovější :) Jsem zvědavá, jak to bude a měsíc, až budeme odjíždět.

Tak, co jsme dělali kromě výše zmíněného? Jeli jsme se vykoupat na Caloundra beach a pracovali jsme na Brisbane festivalu, kde jsme pomáhali v Chocolate&coffee Heaven. Celý den jsme podávali soft drinky a večer okoukli ohňostroj :) Byl dlouhej.

 

No a pak jsme kravili na Caloudra (?) beach :)

Lukas&Amálka a Roman&Leninka :D

 

___

Glasshouse mountains

Ale tak zpět k tématu - včera jsme vyrazili do Glasshouse mountains. Glasshouse, protože kdysivá připomínaly tyto divnohory námořníkovi (asi nějakému slavnému - jsem líná dojít se podívat) jeho Glasshouse v Anglii. Nejsou ze skla, ale mají takový zvláštní profil. Z dálky vypadají fakt zajímavě.

 

Jsou to kanály od sopky, která tam kdysi bývala a celá se pak oderodovala a zbylo tohle :) Rozhodli jsme se vylézt na tu malou úplně vpravo, na ty větší je potřeba vybavení, a to s sebou nemáme. Případně jsou tam nějak popadané šutry, a tak jsme to hlouběji nezkoumali a prostě se vydali na tu malou, ze které je pěkný výkled na okolí. 

Ještě musíme ukázat, jak jsme jezdili po okolí hor. Zděněk má 4x4 auto, takže jsme se vydávali cestou necestou. Kdybyste se mě zeptali předtím, řekla bych, že by mě to asi nebavilo, ale ta divoká cesta (plus docela i rychlost) mě vzadu docela zabavila :D

A takhle vypadalo okolí cesty

No a pak jsme šli na tu horu (ne tuhle :)

Cesta (podle ukazatele 2h, 2,8km okruh) nám nahoru zabrala asi 20 minut a byla to fakt easy procházka po chodníčku. Australská "čtyřka", tak jsme zvědaví, kam až stupnice vede :)

Po cestě nám bylo vedro. Jak jinak :) Poprvé jsme měli možnost spatřit náznaky deštného lesa. Divnostromy atd. Musím říct, že pořád koukám(e), jestli se někde nemihne nějakej pavouk. Potkat je nechci :) Na vrcholu byly kameny a skalky a proháněly se tam hejna motýlů. Bohužel tak rychle, že jsme nestihli žádného vyfotit. Ale začínají se vybarvovat a zvětšovat  - v porovnání s tím, co známe doposud. 

Zvrchu byla krásně vidět ananasová pole, sady s makadamovými ořechy a ostatní zemědělská produkce. A samozřejmě hory a moře taky. Jsme překvapení, že je to tady tak zelený. Mysleli jsme, že to bude buš a takový to suchý podnebí a ono jsou tu deštné lesy a spousta zeleně. No jen pohleďte :)

 

A rostou tu kukuřičné štětky na lahve :)

 

A věřte, nevěřte, den tímto neskončil. Pak výlet pokračoval, ale to až příště. Dobrooou :D