Přijeli Šupácí

Tak nám přijeli Šupácisoni a my takhle v rychlosti střípky, cože se dělo, sem dáváme. (Podrobně, po kouskách, později :)

Přijeli Šupácí!

Přivezli pívo :)

 

Přešli jsme nejdelší most pro pěší na jižní polokouli...

 Viděli jsme korónu

 Jeli jsme do Bay of Islands na ostrov Roberton

 Pak do zálivu Hokianga

 kde jsme dělali kraviny

 i solidní fota :)

 Šli jsme k Tane Mahuta!!!

 pak jsme jeli dolů do Rotoruy,kde jsme viděli chlapíka,jak sype mejdlo do gejzíru

 bublající bahno

 a "šampaňské jezírko" :)

 a neonové jezírko...

Pak se nám rozbilo autíčko,ale bylo opraveno (Romča mástr), dojeli jsme do Wellingtonu, přejeli průliv a jeli do Abel Tasman NP

 kde jsme kajakovali a koupali se a pak jsme jeli do Nelson Lakes NP k jezeru Rotoiti

 a zakempili u jezera Rotoroa

 Kde úhoři "ozobávali" kus krávy

 Pak nám chvíli pršelo, ale ráno v Arthur's pass bylo úchvatné :)

 Přišel i kea a projevil zájem o Romovi botičky

 a tak vůbec o nás :)

 Ale Roma na něj vystrčil zadek!

 Pak jsme šli na Avalanche Peak

 tam byl kámoš :)

 Pak jsme jeli na jih k ledovcům!

 a plážím

 A MtůAspiring NP - řece Makarora a jejím "modrým bazénům" (bez photoshopu :)

 Jezeru Wanaka

 muchomůrkám, těch tam bylo dost

 Super západům slunce v 10 večer

 Do jezera Wanaka, kde jsme se samo smočili :)

 Dolů Do Queenstown

 Další koupačka ve Queenstown

 No a pak jsme šli na Kepler trek

 U Iris burn vodopádů jsme viděli vzícnou kachnu whio a pak i ptáčka Robina a v noci slyšeli kiwíky

 třetí den sjme šli nahoru

 viděli jezero Te Anau

 na Luxmore hut Kea, jak otevírá flašky...je to borec! :)

 noční oblohu

 no a pak jsme to došli...a za dva dny šupáci odjeli

 

Na podrobnou reportáž se těště příště :)

Te Urewera Rainforest Route

Tak se po dlouhé době dostáváme opět k nějakému tomu příspěvku na zeď. Jak jistě víte, byli jsme poslední dna měsíce, ale hlavně poslední dva týdny od nevidim do nevidim zavřený v hotelu. No, už to bude za týden končit a to nám vůbec neva :)

V mezičase jsme se vydali na výlet a vybrali jsme si národnípark Te Urewera na sever od nás a na jihovýchod od Rotoruy. Po cestě jsme pro velký úspěch opět dali Kerosene Creek a byla to paráda! Šupikové, těšte se! :)

V podstatě hned za Kerosene Creek je odbočka na Te Urewera Ranforest Route a tam jsme měli taky namířeno. Bylo už později, tak jsme neviděli tolik na okolí, ale za zpěvu Annie Lennox pokračovali dál...pohoda :)

Pak jsme se už rozhodli zakotvit na noc v jednom z DOC kempů (samoregistrace – obálky). Mno, nějak se nám nepodařilo najít ten, co je zadarmo, tak jsme zakempili v tom, co je za 6 dolarů po náročném hledání a klení (Romča). Jo a taky po dost přízračném setkávání s koníkama. Prostě stáli u cest a zírali na nás z temnoty – zase v divočině, takže fakt TMA :) Moc nevíme, jestli takhle žijou,ale přišli nám takoví polodivocí. Každopádně, místo jsme našli, dali si pivko v posteli a po náročném komářím masakru šli na kutě.

Ráno jsme mohli trochu vidět, kde jsme zakempili – u hezké říčky a malého vodopádu – Mangamate. Moc hezký místo. Vyplnili jsme obálku a jeli zase dál k jezeru Waikaremoana. Cesta začala být prašná a ráz výletu podobný jako minule – krásná koukačka na haluzní přírodu v divočině a hodně koníků. Novozélandská zeleň má fakt tisíce odstínů, příroda v deštných lesech je fakt hrozně zajímavá, všude visí lišejníky ze stromů, tráva je vyžraná,takže z ní trčí jen ty rostliny, co zvířata nežerou a vypadá to prostě tak zvláštně – krásně. Cestou jsme opět potkali opuštěný stavení a zrezlý auta, je to fakt hrozně zajímavý. Jak jsme se blížili k jezeru, začala zatáčková fata morgana - „no tady jsme už byli :)“ - cesta se vinula (pra)lesem a všechny zatáčky vypadaly úplně stejně :) Nakonec jsme dojeli k jezeru a bylo fakt velký a krásný, potkali jsme i vodopád, ale jinak ani živáčka na celý cestě. Na jezero jsme se nejdřív podívali z výšky a pak jsme se v něm smočili :) Bylo pěkně studený, ale zase na druhou stranu na ledovcový jezírka na Sedmi sestrách nebo v Rago v Norsku nemají. Takže cajk :)

Zbytek naší cesty na pobřeží byl podobný – koukačka, kochačka, akorát jsme byli už strašně vyklepaný z tý kamenitý prašný cesty,takže jsme asfalt docela uvítali :)

Z asfaltu jsme se i podívali na Napier, ale bohužel jen z dálky, trochu jsme zakravili na černý pláži a pak se vydali po silnici 5 zpět do Taupo. Cesta je to taky moc krásná, viděli jsme vodopády Waipunga hory Ruapehu a Ngauruhoe při západu slunce, což bylo taky velmi impressive. A když jsme dojeli do Taupo, rozhodli jsme se ještě smočit ve spa parku :)