Te Araroa chapter 1 - přípravy / getting ready :)

Tak se týdny a měsíce sešly a konečně přišel onen čas! Vyrážíme na pochod celým Jižním ostrovem. V neděli naposledy do práce a zrovna máme zabaleno a naloženo a chystáme se na pozvolnou cestu  do Nelsonu, kde budeme trávit víkend u Kima a Judith! Už se moc těšíme. Posledních 9 měsíců uběhlo vlastně docela rychle.
Well, so we are finally leaving for our big journey through the South Island. We've finished at work and now everything is almost packed and ready to go. We are slowly heading North to see Judith and Kim and all the gang again before we take off from Picton. I must say last 9 months in Queenstown were actually quite fast :)

Naše cesta začne v krásných fjordech Marlborough sounds v zálivu Ship Cove a přes mnoho pohoří, od Richmond Range, Nelson Lakes National park dál středem Jižního ostrova přes Arthur's Pass a velké řeky jako Rakaia nebo Rangitata k ledovcovým jezerům Tekapo a Pukaki a dál až do našeho milovaného Otaga přes Wanaku a Queenstown. Poté trasa vede přes několik dalších pohoří a jezera Mavora až postupně dolů, kde by měla končit v mestěčku Bluff, pokud nám budou všechna božstva nakloněna :) Snad zrovna dorazíme na ústřice :)
Mapa je přibližným zobrazením cesty, v některých místech se trochu liší, ale poslouží dobře k celkové představě :)
Our journy starts up north in Marlborough Sounds in Ship Cove and then it's winding through the land over many ranges such as Richmond Range or Nelson Lakes NP to Arthur's pass, the great rivers such as Rakaia or Rangitata, Tekapo and Pukaki lakes all the way down to our beloved Otago where we should go through Wanaka and Queenstown. The trail then goes through Mavora lakes and some other ranges and if all the gods are on our side, we should finish safe and sound in Bluff. Hopefully to have some oysters as well :) Fingers crossed :) This is a little map of the journey, there are some small variations, but the overall is: "that's the deal!' :D

Celou cestu hodláme projít pouze pěšky bez přesunu dopravními prostředky. Těch chceme využít pouze v případě, že budeme potřebovat doplnit zásoby a to tím způsobem, že dostopujeme do nejbližšího města z místa, kde jsme přerušili pochod (u silnice), doplníme zásoby, dostopujeme zpět a budeme pokračovat v trase. Také je nutné přejet lodí jezero Wakatipu a pravděpodobně řeku Rakaia, trasa vede přes vodu a bohužel po ní neumíme chodit :) Myslím, že takhle schopnost by se nám hodila i v jiných případech po cestě :)
We are going to walk the entire trail without using any kind of transport. The only time we want to use trasport is when we'll need to resuply - in that case, we stop walking at some point close to the road and hitchhike to closest town to resuply and then hitchhike back to the point where we stopped walking to continue the trail. It is also necessary to cross Lake Wakatipu and Rakaia River by boat, which is a part of Te Araroa, unfortunatelly, we can't walk on the water :) I guess it would be handy not only in these cases :)

Budeme se snažit přidávat nové příspěvky na blog pokaždé, když se dostaneme do civilizace, což bude asi tak jednou za týden nebo 10 dní. Budeme mít s sebou mobil s Romčovou simkou nz (0221891359) a českou, já svoje neberu - nicméně(!) skoro nikde nebude signál, tak prosíme rodiče, aby nešíleli, kdyby se nám nemohli dovolat :) Pravděpodobně budeme mobil stejně zapínat jen ve městech :) Jsme vlastníky Personal Locator Beacon - taková věcička, co umí přes satelit zavolat helikoptéru, kdybychom byli v nesnázích, ale snad nebude třeba :) Tak to je asi tak na úvod vše, přidávám pár super úžasných profesionálních fotek! Začínáme v pondělí, přejte nám štěstí a super počasí ;)
We will try to get online every time we get to the civilisation, which I ssume could be once a week or 10 days. Roman is going to carry his phone (0221891359), but I'm not taking mine. Anyway, there's almost no reception, so we might use it only in the towns. We also have a Personal Locator Beacon, but we hope we don't need to use that :) Well, I guess that's all for the beginning, you can see some awesome professional pictures below!
We are starting on Monday, wish us luck please and great weather :) !

Roman se snaží mě vzdělat /Roman trying to educate me :)

Balení se zvrhlo... Packing gone wild!

Testing new gear :)....

...gone wild as well :)

A příště už z pochodu!! Next time from the trail!!

Novoroční výlet

Tak dneska jsem se rozhodl napsat jak jsme letos strávili Silvestr a Nový rok.

Protože Queenstown je takové místní turistické středisko číslo 1 a je tu tudíž hrozně narváno, a to mimochodem nejenom turisty ale na Nový rok také hlavně pártychtivou mládeží z okolních větších měst, tak jsme se rozhodli vymyslet něco jiného. Původní plán byl vylézt na protějším břehu jezera na vrchol zvaný Cecil Peak a všechno sledovat v klidu z povzdálí a přitom si připít u ohňostroje. Počasí nám ale bohužel nebylo nakloněno (chcanec jak u dědy Komárka), takže jsme se nakonec na poslední chvíli rozhodli pro výlet k východnímu pobřeží a zpět přes horský průsmyk Daensys Pass skrz 4WD cestu. Ráno bylo pozvolné, na cestu jsme se vydali kolem 12. hodiny.  

To je Cecil Peak z verandy našeho bývalého bydlení jak to Léňa vyfotila pro Zuzku

Cesta z města byla celkem v pohodě, ale v protisměru to byl štrůdl aut, jaký jsme tu ještě neviděli. Naprosto narvaný byl i nákupák, takže jsme rozhodli že nákup nezbytných bublinek a piva uděláme po cestě v příštím městě Cromwellu. Tam nás teda málem paní prodavačka vypekla, protože po nás chtěla pas, což tady většinou chtějí, ale já samozřejmě pas nenosím a Lenka ho naštěstí měla. Takže novoroční přípitek byl zaručen a jelo se dál :)

V Cromwellu jsme se ještě stavili na farmě pro čerstvé třešně!

Pak už jsme konečně vyrazili na výlet přes zatím neznámá místa. První zastávka byla u Lake Benmore a na jeho přehradě, kde jsme zkusily chytat ryby. Bylo tam spousta rybářů, viděli jsme i nějaké ryby, ale žádná bohužel nezabrala.

Přehrada, náhony k turbínám a Lake Benmore

A Léňa na přehradě

Při jízdě kolem jezera jsme zjistili že tu opravdu nejsme sami. Kiwáci kempující na nový rok u jezera založili asi 20 obřích kempů. které v podstatě lemovaly celé pobřeží. Jízda to i tak byla nádherná.

I Pan Vlk se kochal.

Po chvíli jsme našli i prázdnou plážičku.

Nakonec jsme se ale rozhodli pokračovat dále k móři k Oamaru. Bylo 6 večer a na pláž to mělo být asi 140km. K moři jsme dojeli akorát co zalezlo sluníčko za mrak a začalo to vypadat, že začne každou chvíli pršet. I přesto, když už jsme sem jeli takovou dálku, jsme se museli naposledy v roce 2014 vykoupat!.

Takže před...

...a po asi 2 minutové koupeli.

Vlny tady i když to na fotkách nevypadá měli asi metr a obrovskou sílu. Lenču to dvakrát podmetlo. No když bylo splněno, tak jsme si řekli že ještě popojedeme někam směrem na Daensys Pass, kde si najdeme klidné místečko u řeky a tam zakotvíme. Po chvilce hledání se povedlo dokonale. Jediné překvápko bylo, že řeka byla teplá! Tady na NZ snad jediná, a zrovna když jsme potřebovali trochu vychladit bublinky a pívo :D

Póza č. 1 - s řekou...

... a póza č. 2 - s Býďou

Nebyl tu sice vidět žádný ohňostroj, ale zato přišla bouřka, takže o světýlka na nebi bylo postaráno! No a ráno už nás čekala jen cesta krásným horským průsmykem směr zpátky domů. Ráno jsme se ještě zastavili na levandulové farmě a u hrozně milé farmářky jsme si dali levandulovou zmrzlinu v krásně upravené zahradě s takovým mlýnským kolem, co se pomalu plnilo a vždycky tak po minutě to šplouchlo. Rozjímací pecka :).

A vyrážíme po ránu...

...na nejvyšší bod v sedle

 No tak jak na Nový rok, tak po celý rok! Hezky a pohoda, a to přejeme i Vám!!

Daensys Pass

To je dost, žes nás taky jednou vyvezl-a

I když to už pár měsíců bude, musíme dohnat resty, než vyrazíme na naši velkou cestu :) Naposledy jsme vám vyfotili deníček z naší krátké dovolenky v údolí nefritové řeky a tohle je to, co následovalo. Dovolenou jsem si totiž vybrala plánovaně tak, abychom na jejím konci mohli oslavit Romaníškovo (to je jeho nové jméno, které mu dali naši kamarádi Francouzi :) ) životní jubileum :)
Co Romaníšek nevěděl bylo to, že jsem už dva měsíce tajně plánovala jeho dárek - výlet helikopotvorou! Po dlouhém hledání jsem vybrala tříhodinový let se čtyřmi přistáními z údolí Aspiring u Wanaky přes hory a doly a ledovce až do Milfordu a pak přes hory a doly a ledovce a zpět. Celá plánovací akce zabrala dost kreativity, zvlášť pak, když jsem musela Rómu přesvědčit, že let helikoptérou zpět z Hollyford valley není dobrý nápad a je to drahý atd (původně jsme totiž místo Greenstone valley měli jít Hollyford a byla možnost letět zpět z konce treku do Milfordu) - no, takže hodně plánování, aby to hlavně zůstalo tajemstvím  - dva měsíce jsou dlouhá doba a už jsem se nemohla dočkat a skoro jsem mu to párkrát vytroubila.
Bohužel (nebo ne?) počasí nebylo na mé straně. Dva dny před výletem mi volali, že počasí bude asi špatné a to se potvrdilo i ráno na kdy byl plánovaný výlet. Zavolali mi, že bychom možná mohli zkusit jinou trasu, tak jsem řekla, že tam přijedeme a uvidíme. Už jsem myslela, že je všechno prozrazené a že mě Roma slyšel volat. Pár dní před výletem jsem mu řekla, že bychom si mohli na jeho narozeniny dát menší procházku k vodopádu XY v údolí Aspiring a že tam pojedeme a Róma, že jo a tak jsme jeli. Když jsme za Wanakou přejeli na prašnou cestu, řekla jsem mu, že "si chci zadrandit na prašňačce" a popovezla jsem nás dalších pár stovek metrů a zahnula jsem k hangáru , kde stály dvě helikopotvory a zaparkovala. Romča ještě asi pět vteřin hledal cestu k vodopádu, než mu to došlo :) Tradá! Koukal jak sůva a tak jsme zamířili dovnitř, kde na nás čekal pilot James a dohodli jsme náhradní trasu, protože Milford vypadal fakt velmi mokře :)
Následují fotky a nějaké povídáníčko :) Fotky jsou tentokrát velmi akční a VELMI nakloněné... někdy :)
Trasa, co nás čekala, byla : hora Mt.Avalanche, kde jsme přestáli poprvé a pořádně se rozhlédli. Všude hory a ledovce a 7(!) kííííjáčků!! (Papoušek Kea je pro mě zásadně kíjáček :) Tak jsme s nima pokecali a vydali se dál.

údolí řeky Matutiki

Vzhůru do hor!

Akční foto :)

A v dálce už vykukuje... Mt.Aspiring :)

Mt.Aspiring, kotel a počátek Kitchener River

Zastávka na Mt.Avalanche...

...a rozhled z ní :)

sršeň 

my dva a kíjáček :)

Dál směrem k Mt.Aspiring přes malé jezírko ze kterého vytéká Kitchener river - tam jsme to vzali spirálou nahoru až k vrcholu Mt.Aspiring a okolo - to byla pecka! I do hlavy, protože krev se nám valila nahoru dolů a adrenalin pumpoval :) Mt. Aspiring je opravdu majestátní! Pne se k nebi a na jejích na jedné straně naprosto strmých stěnách visí obří rampouchy, které se později se sněhem dohromady mění v ledovec. Když jsme prolétali kotlem nahoru, byly všude okolo nás a nebyli to žádní drobci - na fotkách možná vypadají měnší, ale jinak jsou velký jako baráky :) Když jsme vyletěli až nahoru, to bylo něco! Obkroužili jsme Mt. Aspiring dokola a pořádně se na ni podívali. Počasí vyšlo tak akorát, když jsme doobletěli Mt.Aspiring, hned se přes ní začaly valit mračna a pilot James řekl, že to bylo tak tak :)

Tam letíme!

počátek Kitchener River

vzhůru do oblak

Ledové baráky :)

Akční foto č.2 :)

počátek ledu.Mraky už jdou

Mraky jsou tu :) !

Dále jsme pokračovali prohlédnout si ledovce Dart glacier a Whitbourn glacier a přistáli jsme podruhé na hoře Mt.Edward. Pohledy jsou to nepopsatelné! Výhledy jsme měli i super do dálky a při letu je zajímavé, jak se mapa propojuje. Byli jsme kousek od Wanaky, ale byli jsme u pramene řeky Dart, která teče do Glenorchy a pak se vlévá do jezera Wakatipu. Vše krásně spojené :)

Land of ice and fire. Only ice :)

Whitbourn Glacier

Akční foto č.3 :)

Naše třetí zastávka bylo jezero Lochlagar, kam jsme přeletěli nad krásnými údolími a řekami.Paráda! Tam začal být Romča vděčný za přistání, protože se mu začalo dělat trochu nevolno - vítr s náma občas pěkně pootočil, nebo jsme po přeletu horského hřebenu trochu propadli vzduchem dolů :)
Jezero bylo takové menší, krásné a obklopené horami. A měli jsme ho úplně sami pro sebe :)

Lake Lochlagar

Naše poslední přistání poté následovalo pod vrcholem hory Black Peak, odkud jsme se rozhlídli směrem na Wanaku a údolí řeky Matutiki,načež jsme se naposledy vznesli vzhůru směrem k letišti. Následoval asi největší optický "skok", kdy jsme přelétli těsně nad jedním hřebenem a najednou pod námi prázdno až dolů dolů dolůůůů :) Mně to přišlo jako super zábava, ale Romča už byl pak moc rád, že jsme přistáli, i když si to hrozně užil :)

Takových malých jezírek jsme viděli během našeho výletu hodně

Wanaka z hory Black Peak

A já jsem nakonec byla děsně ráda, že nevyšel ten Milford. Náš let totiž trval něco přes 2 hodiny a do Milfordu by to bylo asi přes 3, takže osud opět zasáhl v náš prospěch. Jediný, co nás pak zamrzelo. bylo, že doma taky nemáme tenhle dopravní prostředek :) Tak úžasný to bylo! Tak snad zase někdy :)

A na závěr, Romaníšek namaoval z výletu obrázek :) To je ta nejlepší odměna :)