Tak
poloostrov Banks jsme v pohodě projeli až do Akaroy, tam se otočili
a jeli vyhlídkovou zase zpět někam dál, kam, kdoví.
Další
dny jsme se dostali do Kaikoury, kde jsme se prošli po pobřeží,
očuchali pár tuleňů, co se tam vyvalovali, zašli na super
trh, kde jsme si dali super placičku z white bait a super seafood
chowder (hustá polévka z plodů moře a ryb) a zajeli jsme na
levandulovou farmu. A stále nebylo do čeho píchnouti, nicméně se
nám už podařila sehnat práce, která byla na jablečné farmě
(jak jinak) kousek od Motueky. Ale bylo hafo času, tak jsme začali
shánět wwoofing (dobrovolničení na bio-a jiných farmách). Tak
jsme se pomalu sunuli do Nelsonu, že snad "na týden, než
začnou jablka" něco seženeme :)
Mno,
přes Hanmer Springs a Sylvia Flat (nejvíc sanflies EVER!!!) jsme se
dostali do Nelsonu a zaparkovali na noc v centru města (freedom
camping).
No a
pak jsme začali shánět nějakou farmu, kde by nás ne chvíli
chtěli (pro neznalé, je to cca 4-5 hodin práce denně za stravu a
ubytování s tím, že má ještě proběhnout nějaká kulturní
výměna :) ...no, první den nic... opět spánek na
parkingu...druhý den nic...opět spánek na parkingu a toulání se
Nelsonem...no a třetí den jsme si řekli, že na to dlabeme. Tak mě
ještě napadlo, že bych mohla dát náš inzerát ve stylu "Chcete
mě" na hotlist a u toho jsem si přečetla pár inzerátů. Na
ně jsem odpověděla, ale většina mi odpověděla, že "sorry,
nikoho teď nepotřebujeme, peace on Earth" :) Tak jsme se
rozhodli to zabalit a jet cestovat. Ještě mě napadlo napsat na
jeden, tak jsem učinila, odeslala a za 10 minut mi Roma, který měl
mobil u sebe na druhé straně knihovny donesl telefon a že paní
prý "dá svoji wife, protože ta ví trochu víc o tom, co a
jak" :) No a byla to farma a že nám chtějí moc a ať
přijedeme navečer. No juchů!
Tak
jsme se plni radosti ještě poflakovali a pak vyrazili na farmu do
divočiny...našli jsme ji celkem v pohodě, uvítala nás děsně
usměvavá Judith a my koukali...spousta dobytka samozřejmě, pak
spousta pejsků, jedno malý štěně Ted, který jsem překřtila na
mimino. A dalších 7 psů, koníci, velká zahrada se zeleninou,
velký dům a hromada hektarů s dobytkem (býci, ovce) a taky
jeleny. Seznámili jsme se s panem domu, Kimem a jejich posledním
dítětem doma, Charliem.
Další
dny se dají jen velmi těžko popsat, ale jinak dobře shrnout : Pro
nás dva ráj na zemi! Super lidi, moc nás toho učili, práce na
zahradě i v domě (já jsem třeba jeden den prostě jen pekla...),
spousta zvířat, ježdění do kurníků, drandění po polích v
off-roadu (samozřejmě za účelem práce :))) Večer super večeře
z vlastní zahrady a často i vlastního masa... slepice, vejce,
býci, koníci, pejsové a jedna obrovská kočka! Čas utíkal
zběsile, Roman jezdil na traktoru a štípal dříví a pomalu se
nás začali ptát, co budeme dělat dál, tak jsme jim říkali o
jablečných plánech, ale pravdou bylo, že se nám moc nechtělo
opustit tohle krásný místo.
Čas
se ale nachýlil a my s nadějí, že se budeme snad moct vrátit,
jsme odjeli na jablečnou farmu. Na farmě to ale nebylo ready na
sbírání, takže jsme měli jen "instruktáž" s tím že
se začne sbírat za dva dny. Tak jsme ještě zavolali na farmu k
J&K a mohli se vrátit, než začne sběr. Z jablečné farmy
jsme odjížděli trochu "zdrchaní"...takový "buňky"
na bydlení, všude bordel, šeredná kuchyň a všude tak nějak
špína a prost celkově ne-úplně-příjemný prostředí, kde
bychom chtěli trávit čas...Nicméně, za dva dny jsme vyjeli
vstříc jablečnému osudu a teď vám povíme, jak jsme sbírali
jablka...
Sbírali
jsme sbírali
moc
jsme se snažili
večer
jsme se jenom plazili
(a
někteří z ostatních kalili a hulili)
ale
nasbírali jsme tužku
Ale
jsme šunky (tady už jsme věděli, že tam nezůstaneme)
Nasbírali
jsme toho teda docela dost :)
Výhled byl teda luxusní
Občas i nasněžilo :)
Ale
pak už jsme toho měli plný brejle
Tak
jsme se na to vyflákli
A próč?
Pupu prameny
Little Takaka
A pak! A pak! A pak!
A
pak jsme odjeli zpět k Judith a Kimovi, protože nabídli Romovi opravdovou
práci a mě práci na jídlo a "náš baráček" v
divočině pro oba, tak jsme vyfičeli, až se nám za autem prášilo.
Juchů!
Takže
se nám náš pobyt u Judith a Kima prodlužuje a my jsme celí
šťastní. Vzletně jsem to nazvala, že tohle byla "the best
thing that ever happened to us here on NZ" :) And it sure is!
A
jinak, jak název kapitoly napovídá...neleje....ale má snad přijít
už konečně nějaká bouře :)
A příště vám dáme přečíst, co všechno děláme u Judith a Kima! Těště se! Je to boží 8)
Je to krásný, krásný a zase krásný. Tak si dlabu dolíček do země a říkám si, kdy se sejdeme, Léňo a Romčo? Vydržte, na tohle budete vzpomínat celej život.Tak vám do tý dálky posíláme :)
ReplyDeletea pusu.
Když vidím ty bedny nádherných jablek, napadá mě, jestli zůstala ona jablka vaším oblíbeným ovocem. Julie Anna jen kulí oči, protože ona je " jablkožrout obecný". Napadá mě počet našich jablek, která máme doma. Slovy jedno - 1.
ReplyDelete