Novozélandské Paseky: Zima v Queenstownu....jaro v Queenstownu

Od cesty na Gillespie Pass uplynulo hrrrm dní (měsíců...)a tak vám chceme napsat jak se nám poté žilo když jsme se dostali do Queenstownu.

Queenstown sám o sobě je takové malebné městečko u jezera v horách. Vypadá to tu úžasně. Po příjezdu a všech pohovorech na džob přes zimu jsme našli ubytování u mladého anglického páru kousek od města ve změti baráku s názvem Arthur's Point. Z okna jsme měli výhled na jedno z místních lyžařských středisek Coronet Peak.

Já jsem sice žádal o práci v tomto středisku, nakonec mi ale nabídli práci v druhém - The Remarkables, které bylo sice relativně daleko, nakonec se ale ukázalo že to bylo opravdu štěstí. Krátce po nastěhování napadl sníh. Vypadalo to tu nádherně zimě. Nejdřív jsem si myslel že by to tak mohlo vypadat celou zimu, bohužel se to již ale neopakovalo. Nový Zéland je k rovníku blíž než Čechy a tudíž je tu o něco tepleji. Sníh se pod 1500m.n.m. v podstatě neudrží.

Já jsem tedy nastoupil na pozici "chainfitter" - "nasazovač řetězů". Pro ty co neví přesně co to je, tak je to nasazování řetězů. Na auta. Většina turistů je tady z Austrálie a ti nikdy sníh ani řetězy neviděli. The Remarkables začínají v 1600 metrech a vleky jsou pod Double Cone (2319) do výšky až 1956 metrů. Queenstown u jezera má 330 metrů, takže si lze představit, jaký to musí být stoupák dostat se z města až na kopec. Je to o kousek větší rozdíl než z Trutnova na Sněžku. Cesta má od odbočky z hlavní 13,5 km serpentin, z čehož 9,5 km je po štěrkové cestě. Rozhodně se nechcete podívat přes krajnici, je to docela sešup dolů. No a já jsem byl tam kde začínal sníh a nasazoval řetězy na auta turistů. Dostali jsme k tomu super služebáka. Práce to není tak hrozná, nasadit řetěz je otázka pár sekund a ruce si po pár dnech na zimu a "opotřebovávání" taky zvyknou. Perfektní na této práci je, že dostáváte dýška. A ty nebyly zrovna malý :-). Když bylo moc dlouho hezky, tak jsem pracoval jako vlekař a taky měl spoustu času na ježdění. Takže relativně ideální kombinace.

Tady fotka z akce - práce.

Nejsou tu žádné stromy, o to více však kamení a skal. Když je dost sněhu, tak je to pecka. Sjezdovky nejsou nic extra v porovnání s českými, ale když se dá jezdit mimo ně, tak je to paráda. Jezdit se tu smí všude, jde jen o vaši odvahu a doporučuje se mít znalosti a výbavu do lavinového terénu. Žádný KRNAPák vás tu ale nahánět mimo sjezdovku nebude. A ty výhledy! Párkrát jsem nahoru vyvezl i Lenču. A ty výhledy, ty vám učarují!

Romča v akci :)

Lenča v póze :)

Takhle vypadal každej den...

Tak to byla zima Romči. Já jsem taky mohla obdivovat krásu hor a jezera a vůbec všeho, ale z prostředí obchodu, kde jsem dostala práci. Původně jsem taky žádala o práci pro NZSki, kterou jsem nakonec dostala, ale šli jsme takhle do jednoho obchodu s NZ produkty a suvenýry a vybírali pár dárečků. Všimla jsem si, že mají všude hodně japonských nápisů a když se s námi jedna holčina, co tam pracovala, dala do řeči, tak jsem se jí jen tak mimochodem zeptala, proč tam mají tolik japonských nápisů a jestli k nim jezdí hodně turistů z Japanu. Řekla mi, že jo a jak to vím, tak jsem jí řekla, co jsem studovala a za pár okamžiků tam byla manažerka Alex a jestli jsme v Queenstownu na zimu a jestli nehledám práci :) Když ten příběh zkrátím, proběhl pohovor a "role-play" :) a od pondělka jsem neplánovaně nastoupila do obchodu Aotea.

V obchodu jsem prošla rozsáhlým "tréninkem", protože u téhle společnosti je nutné vědět vše o produktech a taky se aktivně věnovat zákazníkům, takže to pro mě byla zase nová zkušenost. V obchodě prodáváme samý krásný věci jako merino a svetry z merina a possuma, přírodní nz kosmetiku, med a spoustu dalších věcí, takže je to občas docela pokušení :) Jinak moje dny probíhaly v zimě tak nějak stejně a trochu jsme se s Rómou usadili a z cestovacího módu přešli na usazený.

Ale když jsme měli volno, jali jsme se objevovat okolí a jezdili jsme na kratší výlety, zrelaxovali se na výročí v horkých lázních nebo jsme vyrazili na horu Ben Lomond, která leze do nebe nad Queenstownem a je z ní super výhled :)

Tak nám zima pomalu plynula a konec víz se pomalu blížil - konec října. Poté jsme chtěli zažádat o prodloužení na turistu o 3 měsíce a uskutečnit náš velký chodící sen. Pro ty, kteří nejsou obeznámení s tím, co to je, je to půlka trasy Te Araroa. Trasa Te Araroa vede nepřerušeně přes oba ostrovy Nového Zélandu, od severu severního ostrova Cape Reinga na jih jižního ostrova Bluff. A jde se pěšky. S malými specialiami jako pádlování po řece Whanganui na severním ostrově nebo jízda lodí přes jezero Wakatipu (Queenstown). Ještě než jsme vyrazili na NZ jsem o této trase četla a řekli jsme, že bychom si rádi dali její půlku - jižní ostrov - cca 1300 km pěšky.

Tak jsme chtěli pracovat ještě chvíli a pak vyrazit, když přišla nabídka, že by mě Aotea zasponzorovala na další rok (léto) práce a zaručili by se mi za vízum. Tak jsme promýšleli, promýšleli a když jsme v práci řekla, že máme tyto plány a potřebujeme vyrazit nejpozději v pozdním létě, i tak mi sponzorství nabídli. Dál už to bylo jen na našem rozhodnutí, tak jsme do toho šli.

Vízum trvalo asi měsíc, následně zažádal i Róma o vízum na základě partnerství a pobyt na NZ se najednou rázem o rok mohl prodloužit. Během schvalování ná došlo, že se nám vlastně ještě pryč nechce, nehledě na náš velký plán, a že se ještě každé ráno chceme kochat pohledem na "Remarks" - přestěhovali jsme se totiž z vesničky Arthur's Point do Queenstownu, kde bydlíme dodnes se čtyřma super frantíkama :)

Pak jsme ještě vyměnili "Larďáka" za "Býďu" a s tím jsme začali drandit po okolí :)

A teď, pár fotek :)

Z výletu do Glenorchy, kam rádi jezdíme na ryby a na "čumendu" :)