To je dost, žes nás taky jednou vyvezl-a

I když to už pár měsíců bude, musíme dohnat resty, než vyrazíme na naši velkou cestu :) Naposledy jsme vám vyfotili deníček z naší krátké dovolenky v údolí nefritové řeky a tohle je to, co následovalo. Dovolenou jsem si totiž vybrala plánovaně tak, abychom na jejím konci mohli oslavit Romaníškovo (to je jeho nové jméno, které mu dali naši kamarádi Francouzi :) ) životní jubileum :)
Co Romaníšek nevěděl bylo to, že jsem už dva měsíce tajně plánovala jeho dárek - výlet helikopotvorou! Po dlouhém hledání jsem vybrala tříhodinový let se čtyřmi přistáními z údolí Aspiring u Wanaky přes hory a doly a ledovce až do Milfordu a pak přes hory a doly a ledovce a zpět. Celá plánovací akce zabrala dost kreativity, zvlášť pak, když jsem musela Rómu přesvědčit, že let helikoptérou zpět z Hollyford valley není dobrý nápad a je to drahý atd (původně jsme totiž místo Greenstone valley měli jít Hollyford a byla možnost letět zpět z konce treku do Milfordu) - no, takže hodně plánování, aby to hlavně zůstalo tajemstvím  - dva měsíce jsou dlouhá doba a už jsem se nemohla dočkat a skoro jsem mu to párkrát vytroubila.
Bohužel (nebo ne?) počasí nebylo na mé straně. Dva dny před výletem mi volali, že počasí bude asi špatné a to se potvrdilo i ráno na kdy byl plánovaný výlet. Zavolali mi, že bychom možná mohli zkusit jinou trasu, tak jsem řekla, že tam přijedeme a uvidíme. Už jsem myslela, že je všechno prozrazené a že mě Roma slyšel volat. Pár dní před výletem jsem mu řekla, že bychom si mohli na jeho narozeniny dát menší procházku k vodopádu XY v údolí Aspiring a že tam pojedeme a Róma, že jo a tak jsme jeli. Když jsme za Wanakou přejeli na prašnou cestu, řekla jsem mu, že "si chci zadrandit na prašňačce" a popovezla jsem nás dalších pár stovek metrů a zahnula jsem k hangáru , kde stály dvě helikopotvory a zaparkovala. Romča ještě asi pět vteřin hledal cestu k vodopádu, než mu to došlo :) Tradá! Koukal jak sůva a tak jsme zamířili dovnitř, kde na nás čekal pilot James a dohodli jsme náhradní trasu, protože Milford vypadal fakt velmi mokře :)
Následují fotky a nějaké povídáníčko :) Fotky jsou tentokrát velmi akční a VELMI nakloněné... někdy :)
Trasa, co nás čekala, byla : hora Mt.Avalanche, kde jsme přestáli poprvé a pořádně se rozhlédli. Všude hory a ledovce a 7(!) kííííjáčků!! (Papoušek Kea je pro mě zásadně kíjáček :) Tak jsme s nima pokecali a vydali se dál.

údolí řeky Matutiki

Vzhůru do hor!

Akční foto :)

A v dálce už vykukuje... Mt.Aspiring :)

Mt.Aspiring, kotel a počátek Kitchener River

Zastávka na Mt.Avalanche...

...a rozhled z ní :)

sršeň 

my dva a kíjáček :)

Dál směrem k Mt.Aspiring přes malé jezírko ze kterého vytéká Kitchener river - tam jsme to vzali spirálou nahoru až k vrcholu Mt.Aspiring a okolo - to byla pecka! I do hlavy, protože krev se nám valila nahoru dolů a adrenalin pumpoval :) Mt. Aspiring je opravdu majestátní! Pne se k nebi a na jejích na jedné straně naprosto strmých stěnách visí obří rampouchy, které se později se sněhem dohromady mění v ledovec. Když jsme prolétali kotlem nahoru, byly všude okolo nás a nebyli to žádní drobci - na fotkách možná vypadají měnší, ale jinak jsou velký jako baráky :) Když jsme vyletěli až nahoru, to bylo něco! Obkroužili jsme Mt. Aspiring dokola a pořádně se na ni podívali. Počasí vyšlo tak akorát, když jsme doobletěli Mt.Aspiring, hned se přes ní začaly valit mračna a pilot James řekl, že to bylo tak tak :)

Tam letíme!

počátek Kitchener River

vzhůru do oblak

Ledové baráky :)

Akční foto č.2 :)

počátek ledu.Mraky už jdou

Mraky jsou tu :) !

Dále jsme pokračovali prohlédnout si ledovce Dart glacier a Whitbourn glacier a přistáli jsme podruhé na hoře Mt.Edward. Pohledy jsou to nepopsatelné! Výhledy jsme měli i super do dálky a při letu je zajímavé, jak se mapa propojuje. Byli jsme kousek od Wanaky, ale byli jsme u pramene řeky Dart, která teče do Glenorchy a pak se vlévá do jezera Wakatipu. Vše krásně spojené :)

Land of ice and fire. Only ice :)

Whitbourn Glacier

Akční foto č.3 :)

Naše třetí zastávka bylo jezero Lochlagar, kam jsme přeletěli nad krásnými údolími a řekami.Paráda! Tam začal být Romča vděčný za přistání, protože se mu začalo dělat trochu nevolno - vítr s náma občas pěkně pootočil, nebo jsme po přeletu horského hřebenu trochu propadli vzduchem dolů :)
Jezero bylo takové menší, krásné a obklopené horami. A měli jsme ho úplně sami pro sebe :)

Lake Lochlagar

Naše poslední přistání poté následovalo pod vrcholem hory Black Peak, odkud jsme se rozhlídli směrem na Wanaku a údolí řeky Matutiki,načež jsme se naposledy vznesli vzhůru směrem k letišti. Následoval asi největší optický "skok", kdy jsme přelétli těsně nad jedním hřebenem a najednou pod námi prázdno až dolů dolů dolůůůů :) Mně to přišlo jako super zábava, ale Romča už byl pak moc rád, že jsme přistáli, i když si to hrozně užil :)

Takových malých jezírek jsme viděli během našeho výletu hodně

Wanaka z hory Black Peak

A já jsem nakonec byla děsně ráda, že nevyšel ten Milford. Náš let totiž trval něco přes 2 hodiny a do Milfordu by to bylo asi přes 3, takže osud opět zasáhl v náš prospěch. Jediný, co nás pak zamrzelo. bylo, že doma taky nemáme tenhle dopravní prostředek :) Tak úžasný to bylo! Tak snad zase někdy :)

A na závěr, Romaníšek namaoval z výletu obrázek :) To je ta nejlepší odměna :)