...pokračování dlouhého dne - Lake Baroon a vodopády Kodalilla

Tak pokračujeme - den to byl dlouhý.

Lake Baroon a vodopády Kodalilla 

Z Glasshouse mountains jsme se vydali k jezeru Baroon. Mělo to být pár km a krajina začala rychle měnit vzhled. Fakt zajímavý, protože to začalo vypadat jako ve Skotsku nebo tak nějak. Louky a pláně, lesy.
Co musím opravdu vyzdvihnout je opravdu výrazná kopcovitost krajiny. Kdybyste viděli ty výjezdy a sjezdy - je to fakt, jakoby to namalovalo dítě - prudce nahoru, prudce dolů a na tom to autíčko :) Zatím jsem takový ráz krajiny neviděla - není to sem tam kopec, ale fakt všude.
Cestou jsme projeli vesnicí Montville a k mému překvapení - vinice - takže vesnička docela žila turismem - stánky s pohlednicema a tak. Hospůdky, vinařství, plus super výhled na krásnou krajinu. Shodli jsme se, že bychom tam i rádi zašli.
No a pak mě v trávě píchla včela a fakt to hrozně bolelo (nevím, jak se mi dostala do sandály, ale nandala mi do paty), tak jsem byla chvilku nasraná (fakt jo!). Pak jsme byla chvilku vypsychovaná, jestli nemají v Aussie taky jedovatý včely, ale nezačala jsem otékat, ani se dusit a do dvou hodin jsem nebyla tuhá, takže snad cajk :)
Přidávám pár fotek krajiny okolo Montville:

 

U jezera Baroon jsme se rozhodli ugrilovat si klobásky. Je tady v Austrálii fajn, že na hodně místech jako pláže a odpočívadla jsou plynové grily, které stačí jen zapnout čudlíkem a za pár minut se jde grilovat. Pohoda. Zdeněk s sebou vzal asi 20 tisíc klobás, tak jsme u jezera zapli gril a hurá na to. Já jsem si zatím všimla krásných ledňáků obrovských - příbuzných ledňáčka, až na to, že jsou fakt velcí - někde jsem četla, že největší. Seděli na větvi a tak jsem si je meganazůmovala, abych o chvíli později zjistila, že to nebylo nutné :)

 Jeden z nich se zvedl, odletěl, čórnul Rómovi z grilu jednu klobásu a frnk na trávu, kde ji začal cupovat. No to jsme fakt koukali...vznešený ledňák čóruje klobásy :D A ještě se u toho chechtá (vydávají takový zvuk)

No, setkání třetího druhu a já přidávám fotostory :)

 Pak přišel Magpie, že by si taky dal... A Ledňák už byl přežranej, tak mu nechal :)

No a pak jsme zamířili k naší poslední destinaci - vodopádům Kodalilla. Kousek od jezera jsme zastavili na parkovisku a vlezli do deštného lesa. Jako fakt! :) Ten les je fakt hustý (a to nás prý ten ještě víc deštnolesový prales čeká...). Co vám mám povídat, nedá se to moc popsat - mega obří stromy spletené z menších stromů nebo prostě jen ultraextrakryptonehumánní mega stromy, stromové kapradiny, liány, palmy a sposta divnostromů a stromků. Krááása. A paranoia z pavouků, jak jinak :) 

Cesty, jakože "stezky" byly zatím dost leháro - tzn. asfaltky, chodníčky, schůdky atd. A stejně tomu bylo i tady, takže nelze si představovat, že jsme se museli prosekávat mačetou. Po asi 15 minutách jsme dorazili k laguně, kde hodně teenagerů skákalo do vody a vůbec to tam žilo. Rozhodli jsme se, že se smočíme, až se podíváme na vodopád, tak jsme si obešli asi 4 km kolečko, přičemž jsme došli až dolů a zase nahoru (vodopád vytéká z té laguny a padá 80 metrů dolů). To už tam bylo míň lidí a my dva jsme se koupli. Voda byla osvěžujíííícííí, super :) Fotky z koupání dělal Zdeněk a jsou asi 3 k vidění na mém fb. No a pak jsme už teda fakt jeli domů. 

Tak zase příště!